Askeze

Odjakživa se ve všech náboženstvích, sektách, duchovních směrech a školních soustavách klade veliký důraz na askezi. V některých orientálních soustavách hraničí askeze s nezdravým fanatizmem, který na zdraví natropil již mnoho škod. Umrtvování masa je, všeobecně vzato, právě tak jednostranné, jako kdybychom se starali o vývin pouze jedné části lidského těla a druhou úmyslně zanedbávali. Slouží-li askeze tělu jako dieta, aby zbavila tělo různých usazenin a jiných nečistot, dále aby odstranila nemoci a vyrovnala disharmonie, pak je zcela na místě. Jinak se ale musíme vyhnout jakémukoliv přehánění.

Kdo musí fyzicky těžce pracovat, nečiní dobře, když tělu odpírá potřebné látky jen proto, že se soukromě zabývá jógou nebo mystikou. Takové extrémnosti musí nevyhnutelně poškodit zdraví.

Vegetariánství, pokud neslouží jako prostředek věci, např. rovněž k odstranění usazenin v těle, není pro duchovní pokrok a pro duchovní vývin bezpodmínečně nutné. Dočasné vystříhání se masitých jídel vyžadují přípravné práce některých magických operací, a to jen na určitou dobu. Totéž platí o zdrženlivosti v pohlavním životě.

Myšlenka, že pojídáním zvířecího masa přijímá tělo i zvířecí vlastnosti, je nerozumná a mohla vzniknout jen v takovém duchovním směru, který nezná dokonalost pra-zákonů. Mág takovým mylným názorům nevěnuje pozornost.

Pro magicko-mystický vývin musí mág dodržovat pouze střídmost v pití a v jídle a musí vést rozumnou životosprávu. Přesné směrnice zde nemůžeme určit, neboť magická životospráva je u každého zcela individuální. Každý musí vědět nejlépe sám, co mu svědčí a co mu škodí a jeho svatou povinností je udržovat ve všem rovnováhu.

Rozeznáváme tří druhy askeze a to:

1) duchovní čili mentální

2) duševní čí astrální a

3) tělesnou či materiální askezi

Prvnímu druhu askeze náleží kázeň myšlenky, druhému zušlechťování duše, ovládání vášní a pudů a třetí druh askeze sleduje souladnost těla, střídmý a přirozený život. Bez těchto tří způsobů askeze, které je nutno vyvíjet souběžně, není správný magický vzestup myslitelný, Žádný z těchto způsobů nesmí být zanedbán, žádnému nesmí být dána přednost, nemá-li vývin být jednostranný.

Na praktické provádění upozorňuji v učební soustavě tohoto popisu. Dříve než ukončím teoretickou část, která tvoří teoretickou základnu, doporučuji každému, aby ji neprošel jen letmo, ale usilovným přemýšlením a náležitou meditací si vše uvedené osvojil tak, až se to stane jeho majetkem. Nastávající mág přijde k poznání, že v jednotlivých úrovních je práce živlů podmínkou života. Je samozřejmé, že síly pracují a působí jak v malém, tak i ve velkém, v mikrokosmu i v makrokosmu, v dočasném i ve věčném. Z tohoto poznání není smrti v pravém slova smyslu, nýbrž podle prazákonů žije vše dále, mění se a zdokonaluje. Mág se proto smrti nebojí, neboť fyzická smrt je pouze přechodem do daleko jemnější sféry, do tzv. astrální sféry, odtud dále do duchovní úrovně atd.

Mág nevěří proto ani v nebe ani v peklo. Na této představě lpí kněží nejrůznějších náboženství, aby udrželi své věřící. Jejich morální kázání slouží k tomu, aby vyvolávali bázeň před peklem a očistcem a slibovali morálně dobrému člověku nebe. Pro průměrného člověka, pokud je nábožensky založen, má i tento názor své dobré stránky, alespoň se ze strachu z pekla vynasnaží zůstat dobrým.

Mágovi však slouží morální zákony k tomu, aby duši a ducha zušlechťoval. Jenom ve zušlechtěné duši mohou univerzální síly působit, zejména tehdy, když tělo, duše a duch jsou stejnoměrně školeny a vyvinuty.