Bůh

Již od pradávna věřil člověk v něco vyššího, nadsmyslového, v něco, co zbožňoval, nepřihlížeje k tomu, zdali šlo o zosobněnou nebo smyšlenou božskou představu. Co nemohl pojmout a pochopit, připisoval vždy vyšší moci. Takto vznikla božstva celých národů, dobrá i zlá (démoni). Během různých dob došlo k uctívání bohů, andělů, demiurgů, démonů a duchů, což vesměs odpovídalo mentalitě jednotlivých národů, bez ohledu na to, zda uctívaní žili skutečně či jen v představě.

Vývoj lidstva snížil počet vybájených božstev, zejména tehdy, když věda objasnila různé úkazy, které dříve byly připisovány výhradně bohům. Kdyby z historie národů měly být uvedeny všechny jednotlivosti božských idejí, bylo by třeba popsat celé svazky.

Podívejme se na božskou ideu z magického hlediska. Pro průměrného člověka je božská idea opěrný bod jeho ducha, aby nebyl v nejistotě nebo se neztrácel. Proto mu jeho Bůh zůstane vždy nepochopitelný a nepředstavitelný. Jinak je tomu u mága, jenž zná svého Boha ve všech aspektech. Nespokojí se s pouhým uctíváním, ale jelikož ví, že byl stvořen podle obrazu božího a je tedy částí Boha, vidí svůj nejvyšší ideál, svou svatou povinnost a svůj nejvzdálenější cíl v splynutí s Bohem, touží se stát Boho-člověkem. Vzestup k tomuto vznešenému cíli popisují v dalším obsahu.

Syntéza splynutí s Bohem spočívá ve vývinu božské ideje od nejnižšího stupně počínaje až k nejvyšším natolik, až dojde ke spojení s Univerzálním. Každý má pak na vůli, buďto se vzdát své individuality nebo si ji ponechat Takoví velikáni se obyčejně vrací na zem s určitou svatou úlohou nebolí mísí.

Na vzestupu je zasvěcený mág zároveň mystikem. Avšak při splynutí chce-li se vzdát své individuality, se dobrovolně rozplyne, což mystická terminologie nazývá mystickou smrtí.

Z toho je zřejmé, že skutečné zasvěcení nečiní rozdílu mezí mystickou a magickou cestou. Jde jen o jediné pravé zasvěcení, které oba pojmy spojuje, na rozdíl od většiny mystických a duchovních směrů, které se meditováním nebo jinými duchovními směrnicemi zabývají hned s nejvyššími problémy, aniž by prošly nižšími stupni. Je to právě takové, jako kdyby se někdo chopil hned univerzitního studia bez předchozí návštěvy elementárních tříd. Následky takového jednostranného školení jsou v některých případech velmi neblahé a dle založení jednotlivce někdy dokonce i drastické. Omyl vězí v tom, že většina studijního materiálu pochází z Orientu, kde hmotný a astrální svět platí za Mayu (svět klamu) a není mu věnována náležitá pozornost.

Na jednotlivosti zde nemohu upozornit, protože by toto téma značně překročilo rámec díla. Při plánovitém postupném vývoji se není potřeba obávat uklouznutí. Rovněž tak neúspěch a neblahé následky jsou předem vyloučeny, neboť vývin se děje pomalu, ale jistě. Nezáleží na tom, jaký pojem Boha zasvěcenec zvolí, zda Krista, Buddhu, Bráhmu, Alláha nebo jiného, to je jeho individuální záležitostí. Při zasvěcování jde především o ideu.

Mystik se ve své představě bude přibližovat Bohu všeláskou. Jogín sleduje ponejvíce též jeden božský aspekt a to: Bhakti-jogín jde cestou lásky a oddaností, Radja (čti rádža) a Hatha-jogín cestou ovládání a vůle, Djnana-jogin (ti džňána) cestou moudrosti a poznání.

Pozorujme z magického hlediska božskou ideu na základě čtyř živlů, tzv, Tetragramatonu, tj. Nevyslovitelného, Nejvyššího...

  • Principu ohně připadá všemohoucnost a všesíla.
  •  Vzdušnému principu moudrost, čistota a jas, z čehož vychází univerzální zákonitost.
  •  Vodnímu principu náleží láska a věčný život.
  •  Zemnímu principu všudypřítomnost, nesmrtelnost a tudíž věčnost. 

Tyto čtyři aspekty tvoří nejvyšší božství. Cestu k tomuto nejvyššímu božství musíme prakticky nastoupit od nejnižší úrovně, abychom v sobě dosáhli uskutečnění Boha. Šťastný je ten, kdo tohoto dosáhne ještě v tomto životě. Nechť se nikdo neleká námahy, neboť každý jednou dojde k cíli.