Duše (astrální tělo)

Jemnějšími živlovými kmity, elektrickým a magnetickým fluidem živlové polarity povstal vlastně člověk: duše pak z ákášického principu neboli z nejmenších kmitů éteru. Tak, jako ve hmotném těle působí funkce živlů, je tomu stejně s funkcemi duše čili takzvaného těla astrálního. Duše je spojená a srostlá s tělem pomoci čtyřpólového magnetu a jeho specifických vlastností. Splynutí se stává analogicky k tělu elektromagnetickým vlivem živlů.

Práci živlů, tzv. elektromagnetické fluidum duše, nazýváme mluvou zasvěcenců astrální matricí neboli životem. Tuto astrální matrici či elektrické fluidum duše nelze ztotožnit s aurou, o které píší okultisté a ke které se jednou vrátím. U astrální matrice nebo u elektrického fluida jde o pojítko mezi tělem a duší. Ohnivý princip zastává i v duši funkci budovatelskou, vodní princi funkci oživovací, vzdušný princip vyrovnává a zemní princip se stará o spojitost, růst a udržování. Astrální tělo má tytéž funkce jako tělo hmotné.

Člověku je dáno pět smyslů, které odpovídají pěti živlům. Těchto smyslů používá astrální tělo neboli duše k tomu, aby pomocí tělesných smyslů přijímala vlivy fyzického světa. Toto vnímání a zaměstnávání oněch pěti smyslů prostřednictvím astrálního a hmotného těla se děje naším nesmrtelným duchem. Proč je duch nesmrtelný, vysvětluji v dalším popisu. Bez činnosti ducha v duši by se astrální tělo stalo neživým a rozložilo by se na své součástky.

Protože by duch bez pomoci duše nemohl působit, je tudíž astrální tělo střediskem všech vlastností nesmrtelného ducha. Podle vývinu a zralosti má rozličné elektrické nebo magnetické fluidické chvění, které se v duší znatelně projevuje čtyřmi druhy povahy. Dle toho, jaký živel převládá, rozeznáváme povahu:

  • cholerickou
  • sangvinickou
  • melancholickou
  • flegmatickou

Cholerická povaha vyvěrá z ohnivého živlu, sangvinická povaha ze živlu vzdušného, melancholická z vodního živlu a flegmatická ze živlu zemského. Dle síly a chvění zmíněného živlu se projevuje v různých vlastnostech také síla a expanze fluidického kolísání.
Každý z těchto čtyř, povahu člověka určujících živlů, má po aktivní stránce vše dobré neboli dobré vlastnosti a po pasivní stránce vše opačné, tedy vlastnosti negativní. Není zde možno uvést přesné sestavení účinnosti všech živlů. Pro nastávajícího zasvěcence bude lépe, když vlastní meditací postupem času objeví další účinky sám. Na cestě k zasvěcení to má i svůj zvláštní význam.

V dalším uvedu pouze některé příklady:

Cholerická povaha má ve své aktivní polaritě tyto dobré vlastnosti: aktivnost, horlivost, nadšení, odvahu, rozhodnost, sílu, tvořivost, smělost, snaživost atd., V negativní polaritě jsou to; hádavost, nemírnost, podrážděnost, pud vše zničit, vášnivost, žárlivost, žravost atd.

Sangvinická povaha má po stránce aktivní: bdělost, bezstarostnost, dobrosrdečnost, důvěřivost, hbitost, jasnost, lehkost, neodvislost, obratnost, optimismus, píli, pronikavost, radost, usměvavost atd. Po stránce negativní: klevetivost, mazanost, nedostatek vytrvalosti, nepoctivost, pomlouvačnost, povídavost, proměnlivost, urážlivost, zchytralost, žvanivost atd.

Melancholická povaha se ve své aktivitě projevuje: důvěřivostí, horoucností, chápavostí, klidem, milosrdenstvím, oddaností, odpouštěním, poddajností, schopností meditační, skromností, soucitem, úctou, vážností, vroucností, zahloubaností, zvnitřněním atd. V negativitě: lenost, lhostejnost, nepoddajnost, nesmělost, netečnost, sklíčenost atd.

Flegmatická povaha má po aktivní stránce tyto dobré vlastnosti: cílevědomost, dochvilnost, důkladnost, důslednost, neomylnost, obezřetnost, odolnost, odpovědnost, opatrnost, pevnost, rezervovanost, soustředěnost, spolehlivost, střízlivost, svědomitost, úctu, vážnost, věcnost, vytrvalost atd. Po negativní stránce jsou to: fádnost, ledabylost, lenivost, lhostejnost, málomluvnost, nedochvilnost, nesvědomitost, plachost, pohrdlivost, těžkopádnost atd.

Vlastnosti živlů jsou dle toho, které z nich převládají, základnou povahy člověka. Intenzita zmíněných, navenek se projevujících vlastností, závisí na polaritě, tj. na elektrickém a magnetickém fluidu. Celkový vliv povahových účinků způsobuje navenek určité záření, které se odborně nazývá aurou. Tuto auru nelze zaměňovat s astrální matricí, ježto je mezi oběma veliký rozdíl. Astrální matrice je pojítkem mezi tělem a duší, kdežto aura je záření živlových účinků, projevujících se aktivně nebo pasivně v různých vlastnostech. Toto záření vyvolává v celé duši určitou vibraci, která má pak své zvláštní zabarvení. Toto zabarvení umožňuje zasvěcenci vidět astrálním zrakem svou vlastní auru i auru jiných bytostí. Pravý jasnovidec může potom dle rozpoznané aury zjistit u každého nejen základní povahu, ale vidí i účinek, respektive polaritu duševních kmitů, kterou může případně i ovlivnit.

O tomto námětu hovořím ještě podrobněji ve zvláštní kapitole o introspekci. Temperament člověka ovlivňuje jeho povahu a obojí tvoří jeho celkový výsledek záření duše. Obrazy velkých zasvěcenců a svatých máji zpravidla svatozář, která je totožná s aurou, zde popsanou. Kromě povahy, temperamentu a práce elektromagnetického fluida má astrální tělo ještě dvě sídla v mozku. Ve velkém mozku se nachází normální vědomí a v malém mozku opak normálního vědomí, tj. podvědomí. Jejich funkce popisuji blíže v kapitole o duchu.

Jak jsem již řekl, je duše právě tak jako tělo rozdělena podle živlů. Duševní funkce, síly a vlastnosti mají i v duši určitá, všem živlům obdobná střediska, která indická filozofie nazývá lotosy. Probouzení těchto lotosů se v indické nauce nazývá Kundalini-Yogou. Tato střediska nebolí lotosy nehodlám podrobně popisovat, protože se o nich může každý dočíst v příslušné literatuře. Zmiňuji se o nich proto jen letmo:

Nejspodnější středisko, zvané Múladhára neboli zemní středisko, se nachází v nejspodnější části duše. Další, tj. vodní středisko je v okolí pohlavních orgánů a jmenuje se dle indické terminologie Svadhistána. Středisko ohně, jako střed duše, je v okolí pupku a má název Manipůra. Středisko vzduchu, jakožto vyrovnávajícího živlu, je v okolí srdce a má název Anáháta. Středisko éteru neboli ákášického principu nutno vidět v krku a má název Višudha. Další středisko a to vůle, rozumu a intelektu má název Ajna (čti adžňa) a nachází se mezi obočím. Nejvyšší - božské středisko - je tisíciplátečný lotos Sahasrára pod temenem hlavy, z něhož prýští a jsou ovlivňovány síly všech ostatních lotosů. Od nejhořejšího, nejvyššího centra počínaje, probíhá podél páteře až do nejspodnějšího zemního střediska jakoby průchodem tzv. Šušumna - neboli nám již známý ákášický princip. Ten má za úkol spojovat a usměrňoval všechna ostatní střediska. O probuzení hadí síly v jednotlivých střediscích hovořím ještě v dalším pojednání. Popis duše má především objasnit souvislost živlů v ní, spolu s jejich podvojnou polaritou. Z toho můžeme pozorovat, jak tělo i duše a jejich působení žije a pracuje, jak jejich rozložení podléhá nezměnitelným zákonům čtyřpólového magnetu, tj. tajemství Tetragramatonu, kterými se také řídí. Pakliže budoucí zasvěcenec vše správně a pozorně uváží, získá jasný přehled nejen o funkcích těla, ale i o duši a může si dle pra-zákonů o vzájemném působení učinit jasnou představu.