(400) Můj svět? Tvůj svět? náš svět?...

16.04.2021

Každý okamžik našeho života je prodchnut proudem Boží lásky, která do nás proniká a přináší nám duchovní chléb, jehož blahodárné působení máme každodenně pociťovat. Nejčastěji ale uzavíráme svou duši před tímto proudem, podobným slunci osvětlující zemi, a ten pak nemůže proniknout do hloubi jeskyně, již si sami hloubíme tím, že místo vývoje směrem k duchu se čím dál více ponořujeme do hmoty. Jak a čím tedy máme otevřít každodennímu duchovnímu chlebu naši bytost? Každá vina (příčina) spáchána na naší božské nesmrtelnosti je dluhem, který máme sami vůči sobě a který budeme muset odčinit utrpením v podobě důsledků ještě v tomto vtělení, popřípadě v další inkarnaci. Svou budoucnost si dle univerzálního zákonu příčiny a důsledku, osudovosti čili karmy, nepřetržitě vytváříme v přítomnosti, a to skutky našich myšlenek, pocitů, stavů, činů ať už pozitivních (dle našeho vědomí, vůle, inspirace, intuice) tak i negativních, dle našeho podvědomí. Ano, existuje jeden prostředek, kterým lze rychle otevřít dveře do našeho vnitřního nebe, a to je obětování části naší jedinečnosti ve prospěch části naší univerzality. Náš jedinečný život je v nás, ale náš morální život je v našich bližních. Jen tehdy, budeme-li jednat ve prospěch druhých (jsou-li toho hodni) půjdeme cestou evoluce, očistění duše a zušlechtění ducha, zatímco budeme-li stále jednat jen ve svůj prospěch, půjdeme-li cestou jakékoliv formy sobectví, budeme upadat do tmy involuce.

Jestliže mě někdo pomluví, má vůči mně morální dluh, jehož vypořádání mohu podle své vůle svobodně odložit. Tím, co udělal, se stal vědomě či nevědomě mým otrokem. Jestliže ho za tento skutek začnu nenávidět a budu se mu chtít pomstít, zdůrazním tím svou jedinečnost a sám si tím vytvořím "zlo" (zákony příčiny a důsledku negativních vlastností), které mě duchovně zpomalují, otupují, zabíjejí. Jestliže mu ale odpustím, s úsměvem tuto záležitost přejdu, podpořím tím svou univerzalitu, jednám po Božím způsobu a ničím tak nejen zlo, kterého se můj bližní vůči mně dopustil, ale i to, kterého se dopustil sám vůči sobě. V mezích svých možností jsem tak posunul dopředu vývoj celého lidstva, neboť jsem sblížil dvě duše, které by se mohly třeba celé staletí vzájemně odpuzovat, což by mohlo oddálit i jejich konečnou reintegraci. Dobrovolné odpuštění je tedy jednou z nejzázračnějších forem metody vzývání Prozřetelnosti, která nám byla zjevena, metodou spadající pod naše vědomé nikoliv osobní bytí opírající se o Boží aspekty naší vůle, intuice a inspirace. Odtud plyne nesmírná důležitost odpouštění pro vědomé vytváření lidské nesmrtelnosti samotným člověkem.

Spáchání hříchu, projevením negativních (pasivních) vlastností, tedy vytvoření důsledku pro nás samé, je ve skutečnosti klíčem k naší inkarnaci (znovuvtělení) do světa z masa a kostí, do světa hmotného, do světa pokušení. Naopak vědomý život, absolutní magická živlová rovnováha všech živlů, askeze, železná vůle, láska ke všemu stvořenému a pochopení je klíčem k našemu nejvyššímu Cíli, ale kdo chce z larvy udělat motýla musí se nejprve ztotožnit s myšlenkou létání. To znamená že život na hmotné úrovni je spojující princip mezi fyzickým světem, tělem a vůlí.

Viditelná část člověka nám ukazuje i jeho část neviditelnou, obdobně jako telegrafní přijímač reprodukuje depeši poslanou nám z veliké dálky. Příroda, kromě objektů a fyzikálních sil působících na naše hmotné smysly, obsahuje také svou neviditelnou část. Stejně jako se v neviditelném člověku pohybují fluida a krvinky (krevní nervová fluida, červené a bílé krvinky), stálé prvky organismu, tak se i v neviditelné přírodě pohybují síly a bytosti, stálé to prvky fyzické pláně.

Mág, který odhalil existenci astrálního těla v člověku, těla, které je činitelem i konzervátorem organických forem by se při studiu přírody neměl omezit na konstatování existence fyzikálních a chemických sil, a ne na pouhé zjišťování stavu evoluce. Tyto viditelné jevy, jsou jen výsledkem působení neviditelných principů, univerzálních zákonů, na naše hmotné smysly. Připomeňme si, že neviditelná část člověka zahrnuje dva velké principy: astrální tělo, hmotné tělo a druhý vědomého ducha (tělo mentální). Příroda považovaná za zvláštní entitu zahrnuje ve své neviditelné části pláň astrální a hmotnou a za druhé pak pláň božskou. Znalost astrální pláně je nezbytná pro pochopení teorií, analogií a vysvětluje tak na první pohled nezvyklé jevy a podivné události, které by však při bližším pohledu mohly být způsobeny činností člověka. Samotný předmět této věci je zdánlivě tajemný. Stačí si však co možná nejvíce uvědomit uspořádání člověka, abychom pochopili to, co následně vysvětlíme. Co se rozumí pod podivným výrazem astrální pláň? Abychom porozuměli definici tohoto termínu, použijeme několik příkladů, sice pouze přibližných, ale značně sugestivních.

Například umělec, který chce ztvárnit sochu - co musí udělat, aby uskutečnil své přání? Opatřit si materiál, například hlínu. Stačí to? Na první pohled jistě, ale představme si, že nešťastný umělec je jednoruký nebo se nemůže hýbat. Co se stane? Idea sochy zůstává v jeho mozku a hlína je ji připravena přijmout a utvořit - ale spojnice mezi nimi, ruka, neposlouchá mozek a nemůže tak na hmotu působit. Nestane se tedy vůbec nic. Aby mohla být umělcova idea realizována, musí mezí ní a hmotou nutně existovat prostředník. Velmi známým příkladem je přirovnání umělce ke kočímu a hmotu k vozu. Spojnicí kočího a vozu je kůň. Bez koně kočí, sedící na kozlíku, nemůže působit na vůz, stejně jako jednoruký umělec nemůže modelovat hlínu. Tak lze popsat úlohu prostředníka v předchozích přirovnáních.

Předpokládejme nyní že se hmota (hlína) podvolila pohybům ruky, která ji hnětla, i její práci a socha byla dokončena. Čím je vlastně tato socha? Je to fyzická podoba ideje uchované umělcovým mozkem. Ruka se stala formou, v níž byla hmota modelována, a stane-li se, že se socha rozbije, umělec znovu vyvolá její ideu ve svém mozku, kde je stále uchovávána, a může sochu znovu vytvořit ve víceméně stejné podobě, jakou měla socha původní.

Existuje ale možnost, jak se dopředu ochránit před případným zničením sochy, a to hned po jejím dokončení. A sice ji odlít do kovu. Forma, do níž sochu odlijeme se tak stává jejím "negativem", který můžeme neustále používat, neboť hmota, které dá forma tvar, bude vždy představovat původní ideu díla, aniž by musel umělec, jakkoliv zasáhnout. Existence jednoho jediného "negativu" původního díla tedy stačí k tomu, aby se zrodilo nekonečné množství jeho "pozitivních", navlas stejných podob, a to pouhým jeho působením na hmotu.

Každá organická i anorganická forma, kterou vnímáme svými smysly, je vlastně sochou velkého umělce, který se nazývá Stvořitel, nebo přesněji, přichází z té nejvyšší úrovně nazývané úrovní stvoření. Ale v úrovni prvotního stvoření jsou jen ideje a principy stejně jako v umělcově mozku.

Mezi touto nejvyšší úrovní a naším fyzickým světem, tedy světem viditelným, existuje střední úroveň, která přijímá podněty z nejvyšší úrovně a realizuje je ve fyzickém světě působením na hmotu, obdobně jako ruka umělce přijímá podněty mozku a zachycuje je ve hmotě. Tato úroveň, rozdělená do mnoha úrovní dle intenzity vibrací a působení se nazývá astrální plání.

Nepředstavujme si však, že tato astrální pláň existuje v nějaké metafyzické rovině, do které lze proniknout pouze úvahami. Nemůžeme než znovu opakovat, že vše, co existuje v makrokosmu, vesmíru, Přírodě, také existuje v mikrokosmu, uvnitř každého člověka a že každé stéblo trávy má svůj astrál i svou božskou úroveň. Jak kvalitní je tedy zmiňovaný prostředník? Pokud jsme dobře pochopili předcházející věty, můžeme si snadno představit co rozumíme pod pojmem druhá vlastnost astrálu - tvoření forem. Každá věc je nejprve vytvořena v božském světě (ve světě mentálním) jako princip, tedy jako síla bytí, analogicky myšlence člověka. Tento princip přejde do astrální pláně jako "negativ" - tedy vše, co v principu září, ztmavne, a naopak to, co je v principu tmavé, se rozzáří. Není to tedy přesný obraz principu, který se projeví, ale jeho "odlévací" forma. A jakmile získáme formu, je utváření v astrálu skončeno.

Nyní tedy začíná stvoření na fyzické úrovni, ve viditelném světě. Astrální forma působí na hmotu, a tak se rodí fyzický tvar, jenž stejně jako odlévací forma zrodí nové sochy. Astrál ale sám o sobě nemůže změnit typy, které zrodil, stejně jako odlévací forma nemůže změnit sochu. Chceme-li změnit tvar, musíme stvořit novou formu, což může Bůh udělat okamžitě a člověk zprostředkovaně.

Na našem příkladu o umělci a soše jsme viděli, že jednou z úloh astrální pláně je uchování různých fyzických forem a jejich reprodukce, obdobně jako odlévací forma reprodukuje sochu. Tato úloha vyplývá z toho, že astrální pláň můžeme považovat za zrcadlo božského světa, které v "negativech" reprodukuje základní ideje, podstatu budoucích sil. Každá věc a každá bytost promítají svůj stín do fyzické pláně stejně tak jako své zrcadlení do pláně astrální. Když nějaká věc nebo bytost zmizí, její astrální obraz přetrvává a reprodukuje tento obraz této věci nebo bytosti v podobě, jakou měla v okamžiku svého zmizení. Každý člověk tak zanechává v astrálu svůj odraz (podobu a charakteristiku). V okamžiku smrti lidská bytost prochází změnou stavu, charakterizovanou destrukcí soudružnosti, která až do té chvíle držela pohromadě její základní principy i nejrůznější sklony. Fyzické tělo neboli schránka z masa a kostí se vrací zpět do země, do fyzického světa odkud pochází. Astrální tělo (duše) s mentálním tělem (duchem) prodchnuté vzpomínkami na pozemské skutky, přecházejí díky paměti, intelektu a vůli do astrální pláně, do jejich úrovní, kde tvoří dočasné Elementáry, chceme-li duchy.

Souhrn nejvznešenějších aspirací lidské bytosti, zbavený zátěže pozemských věcí, je stejně jako náměsíčník zbaven vzpomínek na bdění. Jedním slovem se ideál, který si člověk během života vytvořil, stává dynamickou entitou, která nemá nic společného se současným vtělením JÁ jedince, a přechází z astrálního světa do božského světa (do světa mentálního).

Tento ideál, více či méně vznešený, pak bude zdrojem budoucích existencí a bude určovat jejich charakter.

Spojením s těmito astrálními obrazy získává jasnovidec vědomosti o zaniklých civilizacích i zmizelých lidech, jinak řečeno v astrálním světě lze nalézt veškerou minulost, přítomnost i budoucnost. V případě budoucnosti čekají tyto obrazy na projekci do světa hmotného.

Složité? Představte si, že i když odejdete, váš odraz v zrcadle setrvá, a to se všemi barvami, výrazy a zdáními reality - získáte představu o tom jako vypadá "astrální obraz" lidské bytosti.

Staří hermetikové tyto věci velmi dobře znali - astrální obrazy nazývali stínem, který se pozvolna vyvíjí v nejnižších vrstvách astrální pláně, předky rozuměli entitu osobnosti, JÁ, které se vyvíjelo v nejvyšších vrstvách astrálu, a konečně duchem nazývali ideál bytosti. Při evokaci bytosti, která zemřela si musíme dát pozor, máme-li co do činění s jejím "astrálním obrazem" nebo jejím současným JÁ (zde rozhoduje doba uplynulá od zemření dané bytosti, přešla již práh do světa mentálního je její JÁ nedostupné). V prvém případě se bude evokovaná bytost chovat jako odraz v zrcadle. Bude viditelná, bude moci udělat několik gest, bude jí možné fotografovat, ale nebude mluvit. Mimochodem Shakespeare znal mnohé z okultních nauk a velmi často tyto nauky skrytě implementoval do svých děl. Ve druhém případě bude evokovaná bytost mluvit a může ji vidět několik osob současně (To je například případ ducha v Hamletovi). Ještě se hodí dodat, že spousty spiritistů snažících se o evokování některé bytosti z čisté nevědomosti pouze vytvářejí stíny a bytosti silou své fantazie, procítění a představivosti - stejně jako si ve svém astrálu tvoříme projevováním svých negativních vlastností larvy, stíny, fantomy, upíry apod.

Co vše můžeme v astrálním světě potkat?

  • Vedoucí entity, které řídí běh všeho, co se v astrálu vyvíjí. Jsou to bytosti vysoce vyvinuté, které dosáhli svým úsilím absolutní živlové rovnováhy tisíce let zpět ještě za dočasného života.
  • Zvláštní fluida (elektrické a magnetické fluidum) tvořené ákášickou substancí analogickou elektřině - astrální světlo
  • Elementárové, kteří jsou tvoření ať už vědomým či nevědomým chováním člověka (jakákoliv představa, cit s přidruženým obrazem, tvoří formu Elementára).
  • Bytosti čistých živlů, kteří jsou věrnými pomocníky vyšších entit (salamandři, víly, rusalky, skřítci)
  • Duše zemřelých (smrt), než přejdou do světa mentálního, či duše čekající na svou inkarnaci (zrození) do hmotné úrovně
  • V astrálním světě také nalézáme základy života celého bytí, světlo, tmu, zvuk, barvu, rytmus
  • Formy minulosti, přítomnosti a budoucnosti připravenými se projevit do hmotného světa
  • Astrální obrazy bytostí a věcí tedy "negativa" hmotného světa (larvy, stíny, fantomové, vampýři)
  • Tvary emanované lidskou vůlí nebo božským světem.

Takto nějak se utváří ve hmotném světě děj skrze svět neviditelný, osud, který si řídíme mi sami svým chováním sami k sobě, k našim bližním a k Přírodě. Je potřeba žít vědomě a starat se o všechny formy svého bytí současně, aby nedocházelo k živlovým výkyvům a tím projevování nemocí, strastí a utrpení (nutné výchově člověka). Zlepšit svůj charakter, očistit duši a tím zdokonalit svého ducha, aby se mohl jedno dne vrátit zpět do domu svého Otce.

Lidský duch je ve své podstatě silovým polem a sedm psychologických stavů tohoto pole jsou:

  • Stav rozjímaní, reflektující meditace o obsahu
  • Stav kontemplace, ve kterém se hledající rozněcuje k tvoření pojmů a závěrů o věčné pravdě, takže se pramen pohnutek, mysl, rozplývá v rozkoši a přivádí vůli k předsevzetí pochopení pravdy
  • Stav náruživého vzrušení, ve kterém převládá vášeň a rozkoš oproti činnosti poznávací. V tomto stavu potřebuje hledající trochu poznání, aby došel silným vzrušením k mocnému rozhodnutí vůle
  • Stav odevzdání, který se psychologicky zakládá na soustředěné žádosti a zjednodušené myšlenkové činnosti prodléváním u jednoduchého. Prodlévající nepotřebuje již více dlouhého řetězu závěrů, aby se povzbudil k mocnějšímu chtění a lásce, neboť postačí jediná myšlenka, aby udržela vůli dlouho v činnosti. Sporná otázka blíží se dobytým zřením svého rozřešení v rozumové extázi, takže za tohoto stavu nastává často pocit přítomnosti Boží.
  • Stav klidu, za kterého je pociťováno vylití některé z vlastností božích za bezprostředního působení božího. Nastává pocit nepotřeby činnosti, avšak duch je činný jiným způsobem
  • Stav extáze, ve kterém je prožívána zcela pronikající identita všech vlastností božích. Tělo klesá jako by bylo mrtvé, ale časem si zvykne
  • Stav sjednocení po překonání extází, ve kterém je prožíváno působení Boha formou nepřetržité blaženosti, korunováním

Astrální svět je chráněn před všemi nepovolanými osobami světem klamu, o kterým si nepovolaní myslí, že je světem astrálním. Pouze naše upřímnost, láska, pokora a vděčnost nám umožní překonat svět klamů, a ještě za dočasného života nahlédnout do světa neviditelného.

Vstup do první sféry je tvořen třemi Jody, které astrální svět tvoří, znakem ohně. Tento oheň není jasný ani temný, září v prostoru bez počátku a konce. Tímto prostorem vznáší se v šíleném letu obrovská hlava bezvousých tváří. Tváře má tři: dvě jsou podobné bronzu a třetí jiskřícímu sněhu, jsou nadsmyslně krásné a při tom děsivě hrůzné....

Zde varuji všechny "dobrodruhy" kteří by chtěli dosáhnout této úrovně za použití násilných technik jako jsou násilné dechové cvičení (překysličení mozku), omamné či jiné psychotropní látky, které vyvolávají halucinace, různé hypnózy a vámi neřízené stavy apod., aby od těchto praktik, je-li jim jejich mysl milá, upustili, nechtějí-li skončit v ústavu pro duševně choré či se zbláznit popřípadě spáchat sebevraždu - a mimochodem smrtí ve fyzickém světě toto rozhodně neskončí!

Jedinou cestou, klíčem, k této úrovni je živlová rovnováha všech živlů ve všech bytích, železná nezlomná vůle, nekonečná víra která hory přenáší, láska k Bohu a všemu stvořenému...

Děkuji Mistře...