(600) In Pakto

03.11.2021

Co lze ukrýt pod výrazem "pakt"  a s kým lze pakt o životu a "životu poté" uzavřít? Ve své podstatě rozeznáváme dva druhy paktu  

  1. pakt - dobrovolný (vědomý úmyslný)
  2. pakt - nedobrovolný - neúmyslný

Tyto pakty musíme nutně rozdělit i dle směru ve kterém mají působit a to na pakt:

  1. reintegrační, duchovní
  2. prospěšný fyzické úrovni

Každý pakt je vědomé a dobrovolné vzdání se svobodné vůle v jednom směru ve prospěch vůle směru druhého. To platí i o tzv. paktech neúmyslných, neboť vytvoření speciální morálky, jež je brzdou svobodné vůle v některém směru, má dříve nebo později v důsledku uzavření nějakého paktu.

Smysl, účel paktu: je celkem dán jeho definicí. Toužím-li reintegračně (duchovně) růst, musím si ukládat fyzická omezení, a zcela přirozeně člověk toužící po hmotných výhodách je zbaven a omezován v činnosti duchovní kdy  se mu nedostává intuicí apod. (Intuice je souhrn inspirací vyšších sil). Fyzické omezení ve svém souhrnu nazýváme, můžeme prakticky nazývat "desaterem". Desatero je nazýváno smlouvou (paktem) s Bohem, zcela po právu, neboť s Bohem se můžeme vázat jen prostřednictvím naší morálky.

Důvody a okolnosti vedoucí k uzavření paktu:

Je to hlavně naše nespokojenost s prostředím a způsobem života a touha po něčem - dle mého názoru - vyšším, lepším. Snaha utéci všednosti. Útěk sám je poté možný čtverým způsobem a to formou:

  1. okultismu (touha po neobyčejném),
  2. fyzického požitkářství (sem lze zařaditi i všechny druhy drog),
  3. spřádání snů, lživé fantazie,
  4. odevzdanosti do náboženství.

Každý z těchto způsobů má ve svém důsledku uzavření paktu. V okultismu jsou to subtrahentní bytosti, démoni, ale také andělé, geniové. Fyzické požitkářství vede k narkomanii, k manii vůbec a k paktovním drogám. První druh je obvykle příkladem paktu dobrovolného, chtěného, druhý bývá paktem neúmyslným. Dobrovolné i neúmyslné paktování, dle okolností je zakončením éry spřádání snů a lživých fantazií. Sem můžeme zařadit například incubus, succubu, stigmata apod.

Nejčastější příklad, odevzdání do náboženství, vytváří vždy pravidla morální, desatera, jež jsou paktem s tím kterým demiurgem nebo egregorem. Typ jednoho z nejblahodárnějších paktů, kde při minimu omezení svobodné vůle se zaručuje určitý postup na evolučním žebříčku. (Ostatní pakty urychlují vývoj v čase; tento nikoliv, jde komfortně s proudem a dává člověku postupně procházet všemi vývojovými fázemi a třídami.)

"Partnery", s nímž pakt uzavírán. Můžeme tudíž rozdělit:

  1. bytosti nejvyšší (živlové bytosti, geniové, andělé),
  2. bytosti astrální (démoni, succuby),
  3. bytosti polofyzické (egregor),
  4. bytosti fyzické,
  5. živé věci hmotného světa (zvíře, strom, kámen).

1.) V tomto případě závisí uzavření paktu hlavně od ochoty takové bytosti vstoupit s člověkem do styku. Zde jest člověku pakt darován (milodar samotné Prozřetelnosti) jako koruna jeho snažení a není odvislý od jeho přání. Je spíše výsledkem nám neznámého zákona (zákona univerzálního, analogií které jsou nezasvěceným lidem skryty)

2.) Tento pakt je odvislý od našeho přání a vůle. Je-li spojena s vhodným dekretismem, lze s démonem pakt uzavřít. Zde mluvím o vědomým způsobu uzavření paktu (Lidsky řečeno něco za něco). Neúmyslné uzavření paktu pak spočívá ve vytvoření larvy, která jaksi zprostředkuje sama styk mezi člověkem a démonem za účelem navázání paktu. (Rozdíl mezi obsesí a paktem tkví především v tom, že posedlý nejedná dle svých přání a vůle, kdežto při paktu si člověk vždy ponechává iniciativu v jednání.)

3.) Bytosti polofyzické - egregor. Zdálo by se, že tyto bytosti nesouvisí s paktem, ale musíme si uvědomit, že svou příslušností ke konkrétnímu egregoru jsme účastni jistých výhod, za které přebíráme opět určité závazky. Podle povahy má taková příslušnost k egregoru rozhodně blíže k pojmu paktu, než např. k obsesi.

4.) Fyzické osoby. Zcela běžný jev, o němž se není potřeba rozepisovat. Sem spadá i zapojení do určitých iniciačních středisek, které ovšem ve svých důsledcích splývají s pojmem paktu s egregorem.

5.) Živé věci hmotného světa: známé jsou pakty se stromem, s rostlinami, se zvířaty apod. Zde pakt přebíhá v nám dosud neznámý automatizmus, kdy je život jednoho odvislý od života druhého - partnera.

Zbývá ještě uvést pakt s Adamem-Kadmonem (Starý dnů) jenž jest důsledkem určitého, dobrovolně učiněného slibu nebo předsevzetí.

Rituál nebo způsob uzavření paktu: opět buď vědomý nebo neúmyslný. Vědomý způsob se děje tzv. evokací. Každá evokace je vlastně nabídkou k paktu. Neboť něco požaduji a musím za to něco zaplatit. Názor, tak rozšířený mezi okultisty, že evokovanou bytost donucuji k plnění svého přání jen silou své vůle se nezakládá na pravdě. Evokovaná bytost  mne poslouchá proto, poněvadž tím plní svůj příspěvek k budoucímu paktu, jenž musí dle univerzálních zákonů a analogií nutně nastat (nic se neděje nadarmo) . Vše něco stojí a za určitou hodnotu musím dát protihodnotu - to je zákon. Někdy se ovšem děje evokace již s úmyslem pakt uzavřít. Příslušný rituál je buď tradován, nebo se dá lehce zkonstruovat, je-li můj úmysl - uzavřít pakt - skálopevný.  Bytost, kterou chci evokovat a vstoupit s ní v pakt mi pomáhá v evokačních přípravách pomocí inspirace.

Neúmyslný způsob uzavření paktu spočívá v tzv. paktovních drogách. Jsou prostředníkem, resp. "hýbačem událostí" , po němž se člověk mentálně dostává do jiného světa. Při častějším užívání drog vystupuje při vizích  v popředí ústřední bytost - démon, se kterým se pakt uzavírá. Prakticky vzato, člověk se vzdává současného světa ve prospěch světa jiného, resp. zařizuje se v tomto světě tak, aby mu nebránil v návštěvách tohoto druhého světa. To má za následek omezení svobodné vůle v jednom směru ve prospěch svobodné vůle ve směru druhém. Je samozřejmé, že ve způsobu užití drogy je již obsažen nutný rituál.

Všeobecně - způsob vedení života odlišný od způsobu jiných lidí a tím vytvoření speciální morálky nebo desatera, rozdílného od ostatních vrstevníků, vede vždy k uzavření nějakého paktu, i v případě úmyslu pakt vědomě uzavřít. Neboť člověk se  omezuje ve svém světě fyzickém nebo duchovním až do doby, kdy nabude potřebných styčných bodů s bytostí, se kterou pakt navazuje.

Rituál nebo způsob, jímž se pakt udržuje v činnosti, je vcelku znám a spočívá především v určité periodicitě konání a myšlení. Subtrahentní bytosti je nutno pravidelně krmit; u démonů stačí zachování příslušného morálního charakteru, u vyšších bytostí nad to ještě modlitba, koncentrace apod. S výjimkou bytostí subtrahentních se vesměs jedná o čistý automatizmus.

Důsledky naplnění paktu: Krátce řečeno - obsese paktovním partnerem, nebo něčím rovnocenným z jeho světa. U paktu s tendencí hmotnou nastává obsese hmotou, po smrti rozplynutí ve hmotě (ztráta božské jiskry). U paktů s tendencí reintegrační obsese duchem a tím únik hmotě v tom stupni, jak intensivně bylo paktu užíváno. Není vinou paktu, že nedocílíme nejvyšší mety, nýbrž to záleží na velikosti příspěvků z naší strany, tj. ve kvantitě vzdání se svobodné vůle horizontální (zemské - hmotné).

U paktů tzv. dobrodějných, je nám poskytováno tolik, kolik jsme se na druhé straně zřekli, kdežto u paktů s tendencí hmotnou nabízí se nám hmotných výhod vždy více, abychom tím byli nuceni se více zříct hodnot duchovních. V prvém případě napřed platíme příspěvek a pak obdržíme protihodnotu, v druhém případě dostáváme hodně předem, abychom posléze museli hodně splácet. V prvém případě jsme poslušni paktovnímu partnerovi, ve druhém naopak my poroučíme a partner nás poslouchá. Moudrá poučující historka mr. Milana (Gnom: kdo se první projeví, bude v područí.) Představíme si nyní moment obsese: v prvním případě je vytouženým cílem, jeho dosažením, a je v souzvuku s přirozeností našeho pasivního postoje. Jsem pasivní až k obsesi. V druhém případě probíhá obsese za tragických okolností: nastává vzbouření dosavadního sluhy proti domnělému pánu. V prvním případě samozřejmý a čekaný důsledek pasivity - splynutí, v druhém nečekaný a tragický důsledek pýchy a panovačnosti - pohlcení.

Důsledek přerušení paktu. Kdy nastává? Když uplatním svobodnou vůli ve sféře ve které jsem se jí paktem zřekl. Tím nastává zboření celé stavby duševní a tělesné rovnováhy, zničení desatera, zhroucení dosavadního kréda, zkrátka chaos. A z tohoto chaosu si opět vybudovat normální a spořádaný svět, nabýt opět živlovou rovnováhu, je nadlidským úkolem, neboť přerušením paktu jsem se odříznul od inspiračních zdrojů té nebo oné strany. Představme si takový moment u hermetika: spálí most vedoucí k transcendentnu, nedostává inspiraci, ale ani hmota jej nemůže více inspirovat. Musí k ní nejdříve nalézt vztah a poměr, kterého se dříve reintegračním paktem zbavil. Musí si téměř sugerovat, že účelem a smyslem života je jídlo, pohlavní rozkoš, peníze, sláva, moc atd. Musí tuto sugesci vystupňovat až k naprosté a absolutní víře, což je téměř nemyslitelný počin. Jinak z chaosu nevybředne a stane se ztroskotancem ve sféře duchovní po celý zbytek svého života.

Z druhé strany - přerušení paktu s tendencí hmotnou má za následek zhroucení celého hmotného blahobytu, paktem získaného a člověk je existenčním ztroskotancem tak dlouho, dokud si vytvořením sanegorických larev neupraví  své existenční podmínky uspokojivěji. Transcendentno k tomu mlčky přihlíží a je ochotno poskytnout mu inspiraci teprve tehdy, až bude skálopevně věřit v Boha, neboť víra jest nezbytným předpokladem dalšího evolučního růstu. Když konečně nabyde této víry, je teprve tam, odkud ostatní již vyšli. Jen cestou utrpení a po strašlivém úsilí dospěje k nějakému reintegračnímu výsledku, přičemž hmota mu stále klade do cesty překážky a je mu nepřítelem po celý zbytek jeho života.

Děkuji Mistře...