(200) Magická zrcadla a jejich poslání

V minulosti jsem slíbil, že každý stovkový článek bude něčím speciální a jelikož zde máme číslo 200 nemám v plánu od této praxe a slibu upustit. Už mnohokrát jsme se někde dočetli o magických zrcadlech, jaká jsou jejich poslání, jak se vyrábějí, k čemu slouží, kdo je může používat, jaká jsou jejich potenciální nebezpečí apod, takže si pojďme k tomuto magickému tématu něco málo napsat. 

Existují čtyři hlavní úrovně poznání a čtyři hermetická umění, které je zkoumají (pokud někdo detailně studuje Kabalu ví).  Svět božský, zkoumá teurgie. Svět stvoření (svět idejí), zkoumá psychurgie. Svět utváření, zkoumá magie. Svět hmoty zkoumá alychmie. 

Pokud má hermetik poznávat zákony jednoho z těchto světů, musí nejprve předběžným hermetickým výcvikem dosáhnout potřebné míry odosobnění, tedy osvobození od své pozemské osobnosti. Bez přípravné praxe není poznání! Přicházejí pouze dojmy, které nás stále pevněji svazují se zemí. Pokud hermetik rozvinul potřebné vnitřní schopnosti, může ke svým poznávacím pokusům použít zrcadlo. Toto zrcadlo, ale musí být uzpůsobeno pro daný svět. Kromě zrcadla lidské mysli, dokonale vyleštěného hermetickou prací, totiž neexistuje jiné vnější zrcadlo, které by mohlo nahlížet do všech úrovní. Existují tedy zrcadla teurgická, psychurgická, magická a alchymická. Výroba každého typu zrcadla je zcela jiná, protože musí být přizpůsobena jinému působení univerzálních zákonů v různých světech. O každém z těchto zrcadel by se dala napsat samostatná kniha. Magické zrcadlo tedy nemůže být použito k tomu, aby například zobrazilo skutečnost alchymického světa. V magickém zrcadle můžeme alchymii studovat pouze nepřímo, tedy volat magické bytosti, které alchymii rozumí.. (více o tomto v knize Praxe magické evokace od Mistra Františka Bardona). 

Z těchto úvodních poznámek je zřejmé, že dnešní hermetismus o praxi se zrcadly neví mnoho. Pokud se nejedná přímo o padělky, které coby prázdné nic vypovídají o prázdnotě svých výrobců, bývají čas od času nabízena pouze zrcadla magická, jejichž odrazná plocha je černá. K autosugesci experimentátora stačí prosté černé zrcadlo. Existují ale také vyšší typy magických zrcadel, které mají více aktivních vrstev a velkou energetickou rezervu (tzv., volt). Teprve tato zrcadla jsou důstojnými nástroji v rukách skutečných praktiků. Osobně doporučuji zrcadla od významného hermetika a kolegy Lukáše Loužeckého. 

Magická zrcadla polarizují světlo, máme-li mluvit vznešeněji, polarizují astrální světlo. Jsou-li dobře provedena, nabízejí často úžasný vhled do astrálního světa- Projevují se v nich hlavně ty bytosti, které jsou ztělesněny, jako jsou například duchové živlů, duchové míst, přízraky mrtvých apod. Mohou se v nich také projevit geniové sfér, ale čím je sféra vyšší, tím částečnější je i projev génia. Projev takové bytosti je dostatečný k tomu, aby bytost mohla přes zrcadlo komunikovat, působit, či léčit, ale je pouhou ukázkou, odleskem z plnosti jejího zjevu, za nímž se hermetik musí vydat sám do sféry dané bytosti. K této vysoké praxi slouží nenahraditelná zrcadla psychurgická.

Magická zrcadla jsou tedy určena k objevování velikého světa Jecira, odvěké kabaly, světa, jemuž bylo dáno poetické jméno (astrální pláň) a kterému dědicové egyptských a řeckých mystérií říkají svět Příčin. Pro hermetika, který se podrobil příslušné přípravě, je magické zrcadlo jakousi "branou poznání" za níž září astrální světlo, díky jehož paprskům nám z hmotného světa, který důkladně známe, během mžiknutí oka vystupují zjevy všech magických bytostí, bohů, idolů, králů živlů i všech služebných duchů. 

Magické zrcadlo je častou rekvizitou hermetické i románové literatury. Setkáme se tedy s četnými popisy jeho použití. Většinou však slouží k pouhému volání duchů, čímž myslíme široké spektrum bytostí od přírodních duchů po bytosti živlů a bytosti planet. Málo kdo z našich současníků však podrobil smysl magického zrcadla kritickému zkoumání - a proto jen málo kdo ví, že tyto fascinující evokační popisy vlastně zastírají smysl a účel magického zrcadla. Skutečným účelem magického zrcadla je spatřit Duši světa (Anima mundi), onu vševládnoucí božskou personifikaci celého magického světa, která je zosobněním univerzálního intelektu. Staří Indové ji nazývají univerzální intelekt (budhi, mahan), staří kabalisté Kadmiel či Metatron, klasikové západního hermetismu Pán světa a žáci Františka Bardona Tvář světla nebo Aschmunadai. 

Každý mág, který má být hoden tohoto vznešeného jména a jehož magie nemá být pouhým kouzelnictvím, je osudovým úkolem povolán k tomu, aby jednou uzřel Kadmiela a uslyšel jeho hlas. Kadmiel je anděl nejbližší Bohu a Kadmielovo myšlení se neodehrává v jevech ani v zákonech, ale přímo v ideách (archetypech), nadpomyslných vzorech všeho stvořeného. Slyšet Kadmielův hlas znamená být vyvoleným nositelem magické tradice! Tradice přímo předané, čisté a vedoucí zpět k reintegraci s Bohem, tradice, která se shoduje s magickou tradicí historie, ale která si razí novou cestu časem a prostorem... 

Vzpomeňte na tato slova, až budete jednou během předběžné přípravy studovat Kadmielův (Aschumunadaiův) velký magický znak. Čtyři hlásné trouby tvoří "čtyřdílná ústa Boží", o nichž hovoří dávno zapomenutý Mistr Johann-Baptist Kerning, a které jinotajně znamenají rovnováhu čtyř živlů  v podobě čtyř písmen Božího jména JHVH... Rovnováhu, ze které vzniká celý vesmír. 

Ovšem! Bez živlové rovnováhy nelze dosáhnout takovéto vize, která jediná dává skutečné ospravedlnění existence magie -neboť aby magie byla skutečnou magií, musí vést až k andělským chórům, jejichž prostřednictvím se zjevuje vůle Boží, Bůh a nastává theofanie. Neboť úplnost v tomto stvořeném světě dává pouze Bůh. 

Magie však není žádné náboženství a nebylo by tedy vůbec přínosné, abychom na takové dary pouze pasivně čekali. Naopak, měli bychom se na tuto milost Boží připravit. Jak víme, štěstí totiž přeje připraveným. Bylo by nyní zbytečné do všech detailů rozepisovat jak probíhá příprava na "setkání s Bohem". Hermetismus jí říká výcvik a byla skvělým způsobem popsána mnoha autory, z českých například: Františkem Bardonem, Pierrem de Lasenic, Františkem Kabelákem a Theofanem Abbou. Základem této praxe je INTROSPEKCE, která vede až ke schopnosti sebezapomnění. Málo kdo si uvědomuje, jak zásadní je schopnost alespoň dočasně zapomenout na svoje osobní vztahy ke světu.  V astrálním světě nám totiž nikdo nedá nic na dluh jako tady ve světě hmotném. Ano, je to mu tak, a proto každý hermetik musí za svou magickou činnost nějak platit. A platí jí svým cvičením, rozvojem svých dovedností, askezí a jednotlivými (malými) magickými pracemi, kterými poznává svět magických sfér. Tím vším se postupně připravuje na onu velkou vizi, v níž zjistí, jestli je nebo není (zatím) hoden daru Božího, který mu zprostředkuje svatý anděl Kadmiel. 

Východ říká, že za evoluci se platí utrpením. A vskutku: cvičení, obtížný rozvoj dovedností, askeze a příprava na magickou práci představují určité formy utrpení. Avšak je to utrpení žádoucí povahy - Mistr Lasenic o něm říká, že je to utrpení reintegrační. Trpíme-li projevem své nízké osobnosti, vzdalujeme se i tímto utrpením našemu konečnému cíli - trpíme-li však a odřekneme-li si něco na naší magické cestě, pak se k našemu konečnému cíli, k Bohu, přibližujeme. 

Reintegrační utrpení skryté v každodenní tvrdé introspekci ulehčuje náš osud a zlepšuje naší karmu. Těžké osudové rány, které by jinak přišly v zevním světě, na sebe berou lehčí podobu nebo přicházejí pouze v podobě náhlých vybuzených negativních povahových vlastností, s nimiž si můžeme a dovedeme časem poradit (jsou to základy našeho chrámu Šalamounova, chtění, odvaha, vědění a mlčení). 

Další fáze praxe je vyjádřena pouze symbolicky, neboť není určena každému: 

Kadmiel je vysoce povznesený nad svět našich osobních přání a jeho tvář je zcela lhostejná k jednotlivcům. Naše individuální touha zde nezmůže zhola nic. Vydá-li se však hermetik cestou reintegrace, začne Kadmielova strohá, hladce oholená tvář postupně obrůstat vousem, který změní jeho hrdé a nedotknutelné vzezření v příjemnou věkovitou tvář laskavého starce. A tento božský vousatý stařec, kterému praktikové říkají "Starý dnů" představuje odvěké poznání všech magických zákonitostí, které je od samotného stvoření světa přítomno v čase a v prostoru a k němuž jsi byl předurčen Ty. Ty, který dovedeš tyto řádky uskutečnit, nikoliv ty, který je pouze čteš.  Abych potvrdil každému, kdo půjde po této vysoké magické cestě, správnost jeho praxe, mohu zde prozradit ještě jedno tajemství, díky němuž sami poznáte, kdy "Kadmielovi začínají růst vousy" jinými slovy, kdy se začínáte skutečně přibližovat Bohu. Růst Kadmielova vousu se ve hmotném světě projevuje jako objev logického žebříčku analogií, díky němuž si na základě signatur uvědomíte sounáležitost všech prvků. Zjistíte, že nějaký jev našeho hmotného světa (například léčivá rostlina) je projevem příčiny astrálního světa, ale také zákona mentálního světa, a nakonec projevem Božím. Jakmile hermetik pozná třeba jen jedinou skutečnou řadu analogií, může si být jistý, že k němu dorostl, třeba zatím jediný, Kadmielův vous. 

Až se někdy budete v poklidném dni procházet galerií nebo ulicemi starobylého města se symbolickou výzdobou, zadívejte se pozorně na tváře vševědoucích starců, které vytvořila dávná ruka umělcova, poučená pohledem praktického hermetika. A uvidíte, že nebylo velikého umělce, který by nebyl vyslancem Božím, neboť odvěká tradice sálá ze všech soch a pláten - na hlavy nic netušícího a bloudícího davu. K tomu abychom mohli jednou uzřít vrcholnou vizi magického světa, však potřebujeme mnoho zkušeností. Z toho a výhradně z tohoto důvodu musíme nazřít tvářnost a působení mnoha jiných (nižších) magických bytostí. Učíme se tak práci, která je velmi odpovědná a která pomalu a postupně s důrazem na prožitek a zasvěcení, vede naši duši vzhůru. Úkolem mága není kouzelničit, ale očistit se, probudit se a poznat sebe i svět. Vím, že by proti této větě protestovaly tisícihlavé davy různých esoteriků po celém světě, ale jejich protest je smrtelný a pomine. Magie však přetrvá po celou dobu existence kosmu. Mág ukoval své sebezapomnění v ohni introspekce: zná tedy své nitro, ale vesmír kolem něj je mu věcí neznámou. Skutečný mág se ale rodí až v kosmu! Proto si hermetik jako cíle své praxe postupně vybírá jednotlivé kosmické sféry a bytosti, aby tento vesmír - a tím i vůli Boží - dokonale poznal. Z celého srdce děkujeme např. Mistrovi Františkovi Bardonovi, který tuto práci důkladně popisuje v knize Praxe magické evokace. Čtenář se tam může snadno poučit. 

V magii platí to co v běžném životě. Nemůžeme uspět v nejvyšší praxi, pokud jsme nezvládli nižší, běžnou činnost, a nemůžeme se věnovat běžné činnosti pokud jsme ještě neprošli branou, která k ní vede. Přestože je to prosté, existují lidé, kteří to stále (dle své vyzrálosti) nemohou pochopit.