Apatie, spoléhání na univerzální Prozřetelnost

07.06.2021

Někdy býváme apatičtí, ke všemu lhostejní, takže spoléháme jedině na Prozřetelnost. Je to vyčerpanost, popřípadě neúspěchy, nebo lenost, slabost, nechuť ke cvičení, k jakékoliv činnosti, kteréžto stavy, vlastnosti, nálady se dohromady shrnují v apatii vůči všemu. Jako východisko z tohoto stavu hledáme oporu v Prozřetelnosti. Tento postup není správný, pokud naprosto spoléháme na univerzální Prozřetelnost, že za nás všechno vykoná, že nám vše opatří, že se o nás v každém případě postará. Naopak Prozřetelnost při takovém úmyslu nehne pro člověka ani prstem, ale vzpruží jej určitou injekcí ve formě nemoci, hladu, nedostatku oděvů, různých neúspěchů, neštěstí jen proto, aby takový člověk měl zájem o své uzdravení, o výdělek (o práci) k zaopatření nutných životních potřeb, aby bojoval proti neúspěchům, aby jím neštěstí otřáslo tak, aby se vzpamatoval ze své netečnosti, skleslosti, z nezájmu a z apatie vůči všemu. Toto působení negativních prostředků (vlastností) je tím pravým lékem proti apatii, která by z člověka udělala bezmocného fackovacího panáka. 

Apatie se dostavuje zejména tehdy, usilujeme-li o realizaci nějakého problému, věci, záležitosti a vkládáme-li do tohoto úsilí všechnu svou sílu rozumu, dovednost, schopnost, avšak přes všechno úsilí máme v tomto směru neúspěch. A zde je kámen úrazu. Jsme-li slabší vůle, a tudíž i víry, ztrácíme půdu pod nohama. A jelikož se nemůžeme o nic opřít, propadáme pak apatii, skleslosti, neprostému nezájmu, lhostejnosti vůči svému dílu, jež se nám nepodařilo, a dále automaticky i vůči veškerému ostatnímu životu. A v takovém okamžiku házíme všechnu svou zodpovědnost nikoliv na sebe, ale na samotnou Prozřetelnost, jako by za náš neúspěch byla zodpovědná ona. To je samozřejmě naprostý omyl. Za všechny naše činy, myšlenky, pocity a za veškerou činnost neseme zodpovědnost sami, neboť jsme si sami připravili svůj osud a v něm jsou obsaženy všechny příčiny zaseté třeba z minulých životů. Tyto příčiny se teprve nyní realizují ve formě neúspěchů, následků. 

Apatii odstraňujeme pevnou vůlí a důvěrou tím, že ihned při prvním nezdaru neklesáme na mysli, ale s ještě větší houževnatostí a vytrvalostí se dáme do díla, které tak dlouho zlepšujeme, až se nám podaří. A radost z úspěšného díla - z magických cvičení - nás pak velmi posílí k další práci v kterémkoliv oboru, jemuž se věnujeme. 

Apatičtí lidé však mají přece jen jednu výhodu, totiž že je nic na světě nemůže rozčílit, rozveselit, citově uchvátit. Neznají tudíž žádné vášně, náruživosti a všeobecně jsou imunní vůči jakýmkoliv citovým projevům. Ale na druhé straně jim tato vlastnost velice škodí právě tím, že postrádají zájem o život, v němž se zrcadlí všechny naše vlastnosti, moci a síly, které musí být harmonicky uspořádány, živlově vyrovnány a pod naší vůlí a kontrolou.

Proto neovládanou apatii odstraňujeme v první řadě zájmem o život, o vše, co je krásné, živé, zvláště pak to, co je citově krásné, co na nás blahodárně citově působí, abychom tento mrtvý bod svého života co nejdříve překonali, neboť brání rozvinutí naší krásné, harmonické, citové povahy duše. Proto se zálibou posloucháme krásnou hudbu, se zájmem si prohlížíme krásné cenné obrazy, mistrovská sochařská díla, chodíváme co nejčastěji do přírody, zvláště v době jejího probuzení, plného rozkvětu, pučící mízy, síly, krásy a harmonie, které se projevují ve všech živlech, neboť všechny tyto věci nás vědomě posilují, osvěžují a uzdravují.