Chlouba cizím peřím

23.09.2021

Motto: Chlouba cizím peřím je zřejmá krádež toho, co nám nepatří

Každý člověk se rád chlubí nejen svými činy, vlastnostmi, ale i takovými skutky a vlastnostmi, které vůbec nemá a které jsou mu cizí. Z hermetického hlediska se nelze nikde chlubit vůbec ničím, neboť vše náleží Prozřetelnosti, a proto musíme nadevše chválit jen samotnou Prozřetelnost, která je všudypřítomná, tedy i v našich myslích, pocitech, skutcích atd. Z tohoto hlediska je každá chlouba chloubou cizím peřím. Jestliže se někdo čímkoliv chlubí před veřejností, bližními, je jeho chlouba planá, neboť důvody pro chloubu jsou jen dočasně propůjčeny a tím okamžikem, kdy je někdo chloubou profanuje, tyto důvody ztrácí. Buďme proto napodobiteli samotné Prozřetelnosti: vizme, chválí se někdy někde Prozřetelnost v tom smyslu, jak to děláme my ve své zaslepenosti? Nikdy, její největší chlouba vězí v nejhlubší mlčenlivosti a v pokoře. 

Jsme-li obdařeni některými milodary, můžeme mít jen velikou radost a tuto svou upřímnou radost pak můžeme projevit před zasvěcenými lidmi, kteří tyto milodary a naši upřímnou radost dovedou náležitě ocenit, aniž by to prozradili někomu nezasvěcenému. Chlouba má na tomto světě jedině jeden účel, abychom brali odměnu za své činy, ať jsou již dobré nebo špatné, zde na hmotném světě ve formě pochvaly, uznání, pocty, úcty a podobně. S sebou do Věčnosti si z toho nebereme nic a pravou odměnu za své třeba i dobré skutky jsme zde promarnili. 

Chlouba cizím peřím je také určitý druh prozrazování, ba profanování našich vlastností, skutků, myšlenek, schopností, znalostí před lidmi nepovolanými, kteří nikdy nejsou schopni dát člověku takovou odměnu jako sama Prozřetelnost. A naopak chlouba cizím peřím bývá vždy po zásluze odměněna určitou újmou, zpravidla opakem toho, co chlouba vyjadřuje a co by za ni nebo od ní dotyčný člověk očekával. 

Chlouba je také určité falešné uklidňování svědomí a lidí, kteří něčím trpí, například nemocí, nezdary, neštěstími a podobně, a nemohou si své utrpení vysvětlit, a proto si sami naříkají, že jsou přece dobří, že nikdy nikomu neublížili, nikoho neokradli, naopak lidem pomáhali a podobně. To vše je zaviněno nepoznáváním sebe sama, tj. nepoznáváním všech svých negativních (pasivních) vlastností, vášní, skutků, řečí, myšlenek atd.,. tedy vinou nevědomosti o pravé vnitřní podstatě člověka, která existuje v každém člověku, ale ne každý člověk je schopen ji poznat a uvědomovat si ji.