Chudoba

20.12.2020

Chudoba převládá u všech bytostí, které nedovedou dobře využít všechny své vlastnosti a schopnosti ke svému skutečnému prospěchu. Chudoba může být hmotná, duchovní i duševní. Ve hmotné úrovni není chudoba tak škodlivá, naopak je pro největší část lidí velmi prospěšná a dá se snadno odstranit. Avšak duchovní a duševní chudoba se odstraňuje velmi těžko. Člověk chudý ve hmotné úrovni se snaží tím více pracovat, aby si uhájil svůj život, svou existenci, aby si zvýšil svou životní úroveň, aby mohl slušně žít. V tomto směru vyvíjejí lidé velké úsilí, a proto také k tomuto účelu nejvíce vyčerpávají svou životní energii. Při práci pro dobré účely získává člověk mnohé dobré pozitivní (aktivní) vlastnosti, jako je pilnost, vytrvalost, účelnost práce, poctivost, skromnost, tvrdost života, prožívá různé existenční životní překážky, které musí překonávat a jimiž posiluje svou vůli a energii, získává mnoho dobrých životních zkušeností. I když je chudý, jeho dobré vlastnosti jej zušlechťují a negativní (pasivní) vlastnosti přiměřeně ovládá. Když si svou poctivou a vytrvalou prací zlepší životní úroveň (postavení), stoupá i jeho duchovní a duševní vývoj a tím se zlepšují také jeho názory na život a svět, které čerpá ze svých bohatých zkušeností. Z chudoby hmotné, duševní a duchovní se svou práci povznese k mnohem lepší životní úrovni a na bohatší duchovní a duševní úroveň. To je přibližně měřítko pro normální vývoj průměrně chudého člověka, jenž nebyl nijak zvlášť karmicky zatížen.

Duchovní a duševní chudoba pramení z nevědomosti člověka. Je to velká překážka, kterou takoví lidé musejí překonávat třeba po mnoho pokolení, nežli jim probleskne jediná jiskřička v jejich temnotě. Ve skutečnosti jsou to po této stránce nejchudší lidé na světě, i kdyby vlastnili sebevíce hmotného bohatství. I když třeba oplývají hmotným bohatstvím, mocí , slávou, nemohou se o nic jasného a pevného opřít, jen o to své hmotné bohatství, moc a slávu, které jsou však dočasné. Je to jen okamžik ve Věčnosti a  všechna moc, sláva a bohatství nenávratně zmizí a po několika tisíciletích po nich nezbude ani jediná památka. A právě v tom tkví chudoba takového člověka. Vybral si zde to, co pro Věčnost nemá vůbec žádnou cenu, a proto se musí znova vracet na hmotnou úroveň, aby třeba v největší bídě a porobě odčinil své někdejší hříchy, jež si zasel do světa Příčin. Dokud bude jeho duch chudý na poznávání vyšších úrovní a bude jen ulpívat na hmotném bohatství, moci a slávě, dokud na svou vlastní kůži neprožije a neuvědomí si všechny následky plynoucí z této chudoby, dotud musí stále prožívat všechny své následky na hmotné úrovni. A právě hmotná chudoba, poroba, strádání a tvrdý život musí takového člověka přivést k jiným názorům na život a svět. Musí ho dovést až k úvahám proč zde vlastně žije. Prakticky je chudý člověk nevědomý, to znamená že správně a dobře nerozeznává své pozitivní (aktivní) a negativní (pasivní) vlastnosti a jejich působení, jejich účel a jakým způsobem je potřeba je ovládat a užívat. Je samozřejmé že negativní (pasivní) jej ovládají mnohem více nežli pozitivní (aktivní). Bývá zcela nebo příliš materialistický, než aby mohl připustit jen jedinou ideu, duchovní nebo duševní pravdu. 

Jsme-li v některém ohledu chudí na působení pozitivních (aktivních) vlastností, připomeňme si jejich opačnou vlastnost negativní (pasivní), která v nás jistě občas působí, a při tomto jejím působení máme velmi vhodnou příležitost posílit v sobě působení své slabé pozitivní (aktivní) vlastnosti. Příklad: Proti nenávisti stavíme pravou lásku k Bohu a bližnímu. Nebo proti závisti vyvineme co největší a nejpůsobivější a nejkrásnější přání všeho nejlepšího všem bližním. Tento stav nejlépe prožíváme, když si uvědomíme, že sami jsme věční duchem přebývajícím ve všech bytostech a úrovních. 

Tedy všeobecně: Chudobu ve všech úrovních nahrazujeme bohatstvím, jež získáváme podle své vůle za součinnosti všech svých vlastností ve hmotné, astrální a mentální úrovni. Docházíme k němu postupně podle vyzkoušených metod. Takto získané bohatství nám slouží jedině k nevyšším cílům a ideálům.

Chudoba je pozitivní (aktivní) i negativní (pasivní) vlastnost každého člověka. Bývá mu základem, z něhož vychází k poznávání sebe sama, tj., spěje k nejvyššímu bohatství, jež vůbec existuje - k samotnému Bohu.