Disciplina mlčení

23.01.2020

Světem, v němž žijeme, zní nekonečné žvanění. Čím je doba chudší na činy, tím bohatší je na slova - dobrý příklad najdeme v politice. Slovo je, jak bych tak řekl, náhražkou za čin, ba dokonce, a to je horší, slovo ubíjí čin v zárodku. Všechny věci, které se ve fyzickém světě mají stát skutečností musí mít nejdříve čas, aby mohly uzrát v duchovním světě - právě tak jako dítě musí být donošeno, než spatří světlo světa: jinak zahyne kvůli své vlastní nedokonalosti. Nejlepší prostředek, jak zabránit uskutečnění nějaké myšlenky nebo plánu, tedy je předčasně je vyslovit "mluvit o nich". Člověk tím nejen vydává sílu, která se, je -li zadržena, má tendenci zdokonalovat, spět ke konci a sloužit myslícímu. Mimo to člověk také podle zvláštního psychologického zákona budí současně tryskající protichůdné síly, které se v duchovní říši vrhají na nevyzrálého nováčka a snaží se jej zničit. "Hotový" dokonalý fakt je moc, se kterou se musí každý tak či onak vyrovnat. Vstupuje jako obrněný rytíř do světa a vybojuje si své místo. Nedozrálý skutek je však bezmocným kojencem, jenž může být snadno vyřízen.  

Disciplina mlčení je jednou z nejdůležitějších zbraní v boji o štěstí a úspěch. Nemůže být postrádána ani v boji o nevýslovné štěstí vlastní dokonalosti. Nekonečně mnoho bylo řečeno o umění mluvit, avšak jak málo o umění mlčet! A přece i to je schopnost jež musí být pravidelně cvičena. Pro budoucnost se rozhodni, že si u všech lidí, s nimiž přicházíš do styku, položíš otázku: Mohou mne ovlivnit příznivě, či nepříznivě? Podporují mne na vytyčené cestě, nebo brání mému pokroku? - Podle toho pak zařiď své jednání.