Dobrotivost, šlechetnost

10.07.2021

Dobrotivého a šlechetného člověka poznáváme podle jeho skutků. Proč je dobrotivý a šlechetný? Protože není sobecký. To znamená, že na sebe pamatuje až nakonec, ale zato v prvé řadě pamatuje na bližní, kteří si to skutečně zasluhují. O sebe se často vůbec nestará, neboť dobře ví, že o jeho potřeby se pečlivě stará jeho osud, jenž bezpečně zná, co potřebuje, co bude v budoucnosti potřebovat, a tak mu vždy, všude a ve všem pomáhá a vše mu obstará - třeba prostřednictvím jiných lidí.

Dobrotivost a šlechetnost se neprojevují pouze v rozdávání milodarů tj. hmotných prostředků, jako jsou například peníze, obleky, boty, potraviny a jiné nutné životní potřeby, ale v duchovní a duševní pomoci, v moudrém poučení, v radě, v uzdravování, v ochraně před neštěstím a ve všech nutných případech, kde jsme bližními požádáni o pomoc. Při pomoci bližnímu ale musíme předem vědět, zdali mu smíme či nesmíme pomáhat, případně do jaké míry, abychom snad neprávem nezasahovali do jeho osudu. Proto jsme v této věci velmi opatrní, abychom neublížili druhému ani sobě. 

Šlechetný člověk jedná s bližními vždy, všude a ve všem poctivě, upřímně a z univerzálního stanoviska, to znamená že při každém takovém jednání odhodí osobní sobectví a vžívá se do povahy a podstaty postiženého nebo žádajícího bližního - vždy se k němu chová jako jeho nejlepší a nejupřímnější přítel. V takovém případě se přímo ztotožňuje s trpícím nebo se žadatelem, s jeho duší, a tak nejlépe poznává, je-li dotyčný člověk hoden pomoci, kterou mu chce poskytnout. Nikdy ovšem nepomáhá člověku, u něhož zjistí, že jej žádá o pomoc ze sobeckých důvodů.

Nejkrásnějším způsobem projevuje člověk dobrotivost a šlechetnost tím, že někomu opravu potřebnému vydatně pomáhá, aniž by o tom dotyčný věděl. To je pravá dobrotivost a šlechetnost, z níž má takový šlechetný člověk velikou radost. V takových případech je jeho pomoc velmi účinná a překvapující, neboť věrně napodobuje samotnou Prozřetelnost, která štědře rozdává plnýma rukama všem, kteří to potřebují, a nikdy za to nic nežádá, aniž se sama prozrazuje. Lidé tomu právem říkají štěstí. Ovšem záleží na nich, jak tyto milodary použijí, zdali ke svému dobru, nebo ke své záhubě.

Nejšlechetnější a nejdobrotivější je sama Prozřetelnost, která člověka vychovává působením negativních (pasivních) a pozitivních (aktivních) vlastností, chybami, vášněmi, nemocemi, neúspěchy, protivenstvím, válkami, hladem a všemožnými osudovými překážkami tak, aby v těchto bojích zesílil, aby v sobě poznal všechny své dobré a nedobré vlastnosti, moci a síly, svůj charakter, duši a aby se tímto způsobem stával opravdu šlechetným a dobrotivým člověkem, který myslí, cítí a jedná vždy, všude a ve všem naprosto šlechetně podle své dobré vůle. Každý potřebuje pomoci jiným způsobem. Někomu například stačí pouhé slovo, napomenutí, upozornění, jinému však nestačí ani neštěstí, kruté osudové rány, aby poznal, kde chyboval. Podle získaných poznatků naprosté pravdy jedná také šlechetný a dobrotivý člověk.