Důvěřivost

29.06.2021

Důvěřivostí si vytváříme možnost prozrazovat svým přátelům nebo jiným hodnověrným lidem své pravé názory, myšlenky, pocity, zkrátka své niterné smyšlení o všech věcech, se kterými se jim svěřujeme, protože jim naprosto důvěřujeme, neboť jsme přesvědčeni, že této naší důvěřivosti nikdy nezneužijí. Při tomto postupu musíme však přesně a jasně znát povahu svých přátel a důvěryhodných osob, kterým mnohdy svěřujeme i věci naprosto důvěrné a intimní. Neznáme-li však bezpečně charakter svých přátel, jímž důvěřujeme, není naše důvěřivost vůči nim namístě a my se brzy přesvědčíme o tom, že jsme v tomto směru chybovali.

Pokud jde o magickou stránku věci, samozřejmě se nikdy a nikomu nezasvěcenému nesvěřujeme s jakýmkoliv naším tajemstvím, i kdyby to byl náš sebelepší přítel. Naprostou důvěřivost však zachováváme vůči svému Mistrovi a vůči našim nejvyšším ideálům, před nimiž jsme naprosto otevření se vším, co prožíváme, co děláme, na co myslíme, co cítíme, neboť víme, že před nimi v nás nezůstane nic utajeno. Tímto postojem si získáváme u všech těchto inteligentních bytostí sympatie a ony nám mohou často pomoci tím, že nás včas upozorní na naše případné nedostatky, chyby, negativní (pasivní) vlastnosti a na vše, co nám škodí. A za toto veliké dobrodiní jsme jim velmi vděčni. Tam je naše naprostá důvěřivost namístě.

Důvěřivost naopak nikdy neužíváme vůči svým bližním, o kterých víme, že toho nejsou hodni a že by nám mohli jen uškodit, kdyby naše intimní věci, zprávy atd., prozradili někomu nepovolanému. Ze zkušenosti víme, že mnozí lidé zneužívají důvěřivosti svých bližních a tím jim citelně ubližují, škodí. Z takových následků se důvěřiví lidé zpravidla poučují a svá tajemství, přesvědčení si ponechávají jedině pro sebe a nikdy se s nimi nikde nesvěřují. 

Vidíme, že i následky přílišné důvěřivosti nesou dobré ovoce. I ve veřejném životě je nám všem velmi zapotřebí určitého stupně vzájemné důvěřivosti, bez které by byl náš život daleko horší a sobečtější. Jestliže jeden druhému důvěřujeme, můžeme se vzájemně doplňovat, jeden druhému pomáhat, vzájemně se milovat a také dovedeme dobře oceňovat dobré i nedobré vlastnosti u sebe i u svých bližních, které vždy respektujeme a nikdy a nikomu je nevyčítáme, protože víme, že všichni lidé jsou chybující. Jednou chybuje ten, podruhé onen, a tak si nemáme vzájemně co vyčítat, ale máme si naopak pomáhat, abychom se těchto chyb dopouštěli co nejméně. 

Důvěřivostí získáváme také toleranci tj. snášenlivost, která je zvláště dnes velmi aktuální při spolužití všech národů světa. Tak dnes pozorujeme, že si mnohé státy navzájem nedůvěřují, a když se pokoušejí o to, aby mezi nimi konečně nastala takás důvěra, nemohou se v tomto směru dohodnout: následkem toho pak trpí celé národy na světě. Leč moudrost a hra Prozřetelnosti jsou nevyzpytatelné a vše se děje podle univerzálních zákonů a plánů Věčnosti, která pro nás připravuje vždy jen to nejlepší z nejlepšího, aniž my o tom víme. Nemůžeme to také nikdy pochopit, protože pro tyto nepochopitelné věci nejsme zralí.

Tak jako dítě naprosto důvěřuje svým rodičům, tak také my naprosto důvěřujeme svému osudu - Přírodě, která nás všechny stvořila ke svému obrazu a dobře se o nás stará, pečuje. Ta nás nikdy nezradí, nikdy nezklame naši důvěřivost, ale naopak nám vše, co potřebujeme k dočasnému a věčnému životu, rozdává plnýma štědrýma rukama. Člověk zpravidla důvěřuje tomu, o čem se může přesvědčit a v co věří že existuje. V první řadě je tedy zapotřebí, aby člověk věřil sám sobě, že vše, co dělá, dělá vědomě podle své vlastní vůle, která je mu dána samotnou ákášou. Proto naprosto věří, důvěřuje ve svou nezlomnou vůli, v základní univerzální vlastnost, již si vše tvoří a ovládá, udržuje, o všem rozhoduje a vše škodlivě ničí. Bez důvěřivosti v ákášu by se člověku velmi těžko žilo, neboť by se nemohl o nic bezpečného a silného opřít a zahynul by na svou slastní slabost.