Dychtivost po ocenění

25.05.2021

Motto: Kdo dychtivě touží po ocenění ze sobeckých důvodů, ten ztrácí svou individualitu

Určitý druh lidí dychtí po ocenění svých vlastností, vynálezů, zkušeností, své takzvané moudrosti, svého umění, vědění, svých skutků, řečí, dojmů, citů, stavů a podobně. Proto rádi vystupují se svou řečí v rádiu, v tisku, v knihách, v různých pojednáních a odhalují tak tyto své vlastnosti, vnady jako chtivé ženy, aby byli co nejvíce ocenění veřejností, aby z toho ocenění čerpali co největší zisk, skvělé postavení, slávu, vojenskou a politickou moc a podobně. Jejich osud, který je absolutně spravedlivý, jim toto ocenění někdy poskytne plnou měrou, jindy se jim však daří naopak, a to podle toho, k jakému účelu chtějí takto získaných výhod použít. Někdy se jim toho dostane tolik, že jsou touto štědrostí svého osudu až překvapeni. V takovém případě osud říká: Ty jsi to chtěl, tady to máš - a nyní ukaž, co s tím dokážeš! Jenže lidé neuvědomělí, neprobuzení tomuto štědrému tahu svého osudu nerozumějí, považují vše za neobyčejné štěstí a všechny tyto milodary promarní, aby nakonec poznali, že kdyby jim bylo dáno sebevíce, nepomohlo by jim to k dosažení vyšších cílů, naopak by se stávali ještě nevyrovnanějšími. Ale v takovém případě, zvláště v dnešní době, pomoci dychtivosti po ocenění, jedni toto  ovoce dostávají v plné  míře a oplývají slávou, mocí, bohatstvím, druzí však, i když také dychtí po ocenění svých hodnot, nemají to štěstí a obráceně ztrácejí všechno, co dosud mají. 

Z toho je patrno, že zevní svět jim nemůže nikdy po zásluze dát, co by si přáli za to, že dychtí po ocenění své individuality, ale veškeré zklamání v tomto směru je nutí přemýšlet, proč je tomu tak a ne jinak. A v tomto uvažování mohou dosáhnout určité, i když sebemenší jiskřičky pravdy, že jediné a správné ocenění tkví v mlčenlivosti, skromnosti, vděčnosti a nakonec ve správném sebe ocenění, nikoliv však zevním světem, ale přísným posuzováním sebe sama ve všech věcech, a tudíž i v disciplínách, které dříve nosili na trh. 

Ti druzí pak, kteří z této své dychtivosti po ocenění přece něco získali nebo mnoho obdrželi, tím nedosáhli žádného konečného blaha a cíle, ale přivodili si jen velkou přítěž, zvláště jde-li o bohatství, moc a slávu, vysoké postavení a podobně, neboť tyto hodnoty jsou pouze dočasné a přinášejí majitelům mnoho starostí, povinností, svízele, ba i utrpení různého druhu, takže jejich hodnoty jsou vyvažovány protihodnotami, ale ty každý člověk rád snáší, jen aby si udržel těžce či lehce získání dočasné lidské štěstí. 

Lidé dychtící po ocenění jsou zpravidla mnohomluvní a rádi se při každé příležitosti chlubí všemi svými zásluhami, zkušenostmi, majetkem, uměním, v němž vynikají apod., dávajíce tak zřejmě najevo svou sebechválu, neskromnost a vpravdě nicotnost. Neboť dobré lidové přísloví praví: Kdo se sám chválí, není chvály hoden. 

Vkládáme-li však do dychtivosti po ocenění dobrý účel tj. abychom opravdu poznali cenu naší práce, ovoce naší práce a námahy a předkládáme je dobrým příslušným odborníkům k posouzení, jsouce při tom skromní a neočekávajíce žádné odměny, pochvaly či zisk nebo osobní uznání, v tomto případě se nám tato vlastnost stává velice užitečnou a my z toho máme velký a pravý užitek a prospěch.