Farizejství

20.02.2021

Porovnáváme-li v duchu svou činnost s činností svých bližních, probleskne nám někdy hlavou myšlenka, že jsme přece jen mnohem lepší nežli někteří naší bližní. Příklad: Když jsme na správné cestě k Bohu, co všechno musíme prodělávat, jak těžká jsou cvičení, magické práce, askeze a zejména že jsme mnohem vyrovnanější svou každodenní introspekcí: kdo by se nám mohl v tomto směru rovnat a podobně - tak ve svém farizejství horujeme před sebou samými a před Prozřetelností. Jistě dobře známe biblické poučení o farizejovi a jedné chudé ženě, kdy jeden bohatý a mocný farizej při modlitbě v chrámu vyzdvihoval své zásluhy za dobré skutky, jež jsou hodny odměny. A naopak chudá žena, vdova, se v chrámu také modlila a v nejhlubší upřímné pokoře si přiznávala, že není ani hodna, aby vzhlédla ke svému Stvořiteli. Z těchto příkladů si můžeme udělat správnou představu, jak naprosto nicotný je ten, kdo veřejně či vnitřně ukazuje na své domnělé záslužné dobré skutky a zároveň je oceňuje a vypočítává si, co mu asi vynesou. Taký člověk si již na tomto světě bere odměnu za své domnělé dobré skutky, které však z pravidla dobré nejsou. Pakliže domnělé dobré skutky konal jen pro sebechválu, pro proslavení svého jména, osobnosti, aby se o něm mluvilo třeba jako o dobrém člověku, o mecenáši, jenž ze svých peněz dal třeba postavit ústav pro duševně choré nebo nemocnici či založil nějaký veřejný podpůrný fond pod svým jménem, pak si rozhodně tvoří určitou negativní příčinu ve světě Příčin, která se mu později projeví jako následek, dejme tomu ztrátou jmění, odhalením jeho nepoctivostí, jeho slavomamu, farizejství. 

Farizejství staví na svém vnějším působení, to znamená, že před světem, před veřejností naoko děláme dobré skutky, stavíme na obdiv svou šlechetnost, lásku k bližnímu, obětavost, zbožnost a podobné dobré vlastnosti, ale ve skutečnosti je to jen krásné pozlátko, přetvářka, neboť vnitřně cítíme jen sobeckou radost, že pod tímto pláštíkem pokrytectví můžeme páchat věci, skutky opačného významu. Příklad: Dáváme okázale malou almužnu žebrákovi, ale ve svém nitru se radujeme, že na druhé straně máme tisícero násobné zisky nezákonným způsobem tím, že vykořisťujeme své bližní jako majitelé továren, realit, usedlostí a podobně. Nebo dáváme velký dar na stavbu nemocnice nejen pro chválu a slávu na veřejnosti, ale zároveň tím získáváme dobrou pověst v obchodním světě. Mnoho našich zákazníků, mezi nimi třeba i stát, nám takovou maličkost, jako postavení nemocnice, desateronásobně vynahradí třeba ve velkých objednávkách našeho zboží. Takoví lidé jsou jako obílené hroby. 

Farizejství odstraňujeme naprostou upřímností, to znamená, že to, co děláme, děláme naprosto upřímně a poctivě, bez jakýchkoliv odměn a okázalostí, naprosto nezištně z pravé lásky, která se nedá ničím a nikým na světě zaplatit a uplatit. Své dobré skutky, přání projevujeme pokud možno skrytě tak, aby o tom vůbec nikdo nevěděl, a jako odměnu pociťujeme pouze vnitřní uspokojení, radost, že jsme splnili povinnost, tj. splatili jsme třeba sebemenší maličkostí svůj velký dluh univerzální Prozřetelnosti, která jedině sama dovede absolutně spravedlivě ocenit a odměnit dobré činy, přání, myšlenky. Jsou zapsány do světa Příčin a ponesou nám jistě dobré ovoce, na které však nikdy nemyslíme. To je věcí našeho osudu.