Harmonie

03.11.2020

Harmonii tvoří určité vzájemně se doplňující citové vibrace. To znamená, že jedna vibrace vhodně zapadá do druhé. Tyto vibrace v nás vzbuzují pocit uspokojení, radosti, klidu, blaženosti, bezpečnosti, bezstarostnosti, blahovolnosti, láskyplnosti, šlechetnosti, sympatie a podobných stavů, které prožíváme. Čím jemnější vibrace harmonie jsou, tím hlubší je naše prožívání harmonických stavů. Prakticky to pozorujeme nejlépe sami na sobě při různých příležitostech, jako je například krásné prostředí v přírodě, které nás zcela upoutává svou krásou, nádherou, melodií, nadšením, obdivem, hloubkou prožívání a poznávání. Zde pracuje hlavně naše duše, pocitová stránka naší povahy, a čím ušlechtilejší je, tím více je prolnuta hlubokou harmonií. 

Ze zkušenosti víme, že neprožíváme stále harmonické stavy, neboť tyto vjemy jsou u někoho třeba řídké, ale častěji se potýkáme s disharmonií. Tato disharmonie je ve skutečnosti následek, výsledek naší nevyrovnanosti, s níž stále zápasíme a která nám přináší mnohé horké a trpké chvíle, nežli se jí zbavíme. 

Naproti tomu harmonie tvoří velmi příjemné a nerušené uspokojení nad vším, co používáme v naprosté vyrovnanosti, zvláště když si představíme, že ne světě není nic špatného, naopak že vše je dobré, moudré, krásné, že vše má svůj určitý význam, že nic na světě se neděje nadarmo, že do sebe vše zapadá jako kolečka u hodinek s absolutní přesností, a jenom my nevědomí a ubozí lidé nejsme dosud schopni pochopit toto tak prosté, nadevše jasné, moudré výchovné dění v celém světě, ve vesmíru. Hle, vždyť to vše patří univerzu-ákáše, která ve své absolutní čistotě vždy, všude a ve všem absolutně nemohla stvořit nic nedobrého, a jestliže někdo nějakým způsobem trpí, pak si to vše přivodil on sám, a nikdo jiný. A proto můžeme naříkat jen sami na sebe. 

To vše zapadá do univerzální harmonie jako přesná kolečka hodinek, a kdo v sobě tuto harmonii porušuje, ať vědomě nebo nevědomě, musí se odklonit do disharmonie a prožívat jí tak dlouho, dokud neodstraní poslední překážky, které mu brání nastoupit do vyrovnaného stavu věčného uspokojení a nedotknutelnosti. 

Harmonie je také měřítkem naší vyspělosti, neboť čím méně prožíváme pocit naprostého uspokojení se svým stavem, tím níže stojíme, a naopak čím lépe a častěji si uvědomujeme a poznáváme stav naprosté vyrovnanosti, rovnováhy, tím více se přibližujeme k magické rovnováze, k absolutní živlové vyrovnanosti, k absolutní čistotě vždy, všude a ve všem. 

Jak poznáváme, harmonie je výsledek naší dlouholeté introspekce a stále nám připomíná, abychom co nejvíce pracovali na své očistě od všeho, co ještě znehodnocuje náš charakter. Harmonie je tedy jistě výsledkem naší dobré a dlouholeté práce v oboru zušlechťování našeho ducha a duše. Kdyby harmonie převládala na celém světě u všech lidí, jistě by nenávratně mizely války a tím také kruté sobectví, které války zapříčiňuje. Takový život by byl opravdu radostný a harmonický. My pak máme již nyní tu možnost vypěstovat si v sobě pravou harmonii a zpřetrhat jakoukoliv souvislost se sobectvím a válkami, vůči nimž se stáváme imunními, nedotknutelnými, protože s nimi nemáme nic společného.