Hněv, zlost, nenávist

03.08.2020

Ve zlosti, hněvu a nenávisti se dopouštíme nejvíce chyb, zbrklostí a zvráceností.

Tato negativní vlastnost si v nás sama hledá příčinu v různých kombinacích, při různých příležitostech, většinou vymyšlených, nepravých. Například: Máme zlost, že se nám to nebo ono nedaří, mrštíme věcí o zem, bouchneme dveřmi a vyléváme si zlost na docela nevinných objektech, místo abychom se ihned soustředili na pravou příčinu svého nezdaru, neúspěchu a odstranili ji. Nebo máme zlost, hněv, že musíme někde na něco dlouho čekat, že nás například jiný člověk šikovně předběhl, obešel a zkrátil si tak dobu čekání na náš úkor: nenávidíme lidi, kteří nám škodí, třeba i nevědomky nebo ze sobeckých důvodů, kteří nás vyprovokují až k urážlivosti a k nesnesitelné nenávisti, ba až k smrti. Nebo máme například zlost pokud se někde znenadání sami uhodíme nebo nám někdo nevědomky šlápne na nohu a způsobí bolest. Jindy nás zase může některé jizlivé slovo tak rozčílit a v urážlivosti přivést do mimořádně neovladatelného stavu, kdy jsme ve svém chování takřka nepříčetní. Také mnozí lidé nenávidí své bližní pro rasovou rozdílnost, pro politickou příslušnost a podobně. Chudý nenávidí bohatého, protože mu závidí jeho bohatství, a konečně jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá: to znamená, že nenávidíme-li někoho, něco, v tom případě to objekt naší zlosti a nenávisti z našeho chování vycítí a také on oplácí naší zlost zlostí, nenávist nenávistí tím větší, nežli sami tušíme. 

Leč hledejme správné rozluštění této otázky, tohoto problému v nás samých. Příčiny jsou různé: vycházející ze světa Příčin a jsou absolutně přesně formulovány v univerzálních zákonech, jež jsou absolutně spravedlivé  a pro nás nadevše užitečné. Mohu nenávidět něco co stvořila samá Prozřetelnost? Nikoliv! Jedině my sami jsme příčinou všeho co se nám nedaří, že někoho nenávidíme, i když se nám to zdá být z hlediska pozemských zákonů absurdní, nesmyslné, nemožné - a přece je tomu tak. 

Proč v nás tedy náhle vzplane hněv, zlost a nenávist? Protože nejsme sami živlově vyrovnaní. Za druhé si musíme uvědomit, že těmito negativními vlastnostmi musíme také poznávat - a to je vlastně to hlavní - jejich opak, tzn, klid, přátelství a lásku. Proto všude tam, kde nás zasáhne hněv, zlost, nenávist, si je převedeme v pravý opak, tj, v klid, přátelství a lásku. Jestliže se někdy uhodíme svou neopatrností, nešikovností, nesmíme si vylévat zlost na předmětech, které jsou v této věci zcela nevinné (jsou zde pouhými nástroji) ale uznáváme svou vlastní chybu, neopatrnost za kterou musíme vždy něco zaplatit, obětovat a to s radostí, neboť nám dává výstrahu, poučení o tom, abychom se jí příště nedopustili, vyrovnali. Chybami se učíme, a proto jsou chyby znamenitými výchovnými prostředky. 

Jiný univerzální zákon zní: "Vše to, co přejeme, děláme, připravujeme druhým, ať ve smyslu kladném či záporném - to vše přejeme,  děláme a připravujeme jedině sami sobě". Tedy nenávidíme-li někoho, neomylně nenavádíme především sami sebe. Přejeme-li něco dobrého či špatného jinému, přejeme totéž jen sami sobě. Děláme-li někomu příkoří nebo mu pomáháme, děláme to zase jedině pro sebe.

Hněv, zlost, nenávist můžeme také používat jako lék k dosažení dobrého skutku, výsledku, ovšem jen tehdy, jestliže jsme zcela vyrovnaní a jestliže nás tato činnost skutečně nevyvede z rovnováhy. Takto může ovšem pracovat jen naprosto vyrovnaný člověk, mág, který používá všechny své pozitivní i negativní vlastnosti k odůvodněným úkolům, účelům a cílům. Konečně můžeme říct, že čím více se blížíme ke svému nejvyššímu Cíli, tím více všeobecně ubývá působení všech vlastností. Dosažením tohoto Cíle jakékoliv výkyvy zaniknou - a tehdy nastává absolutní klid, mír, Věčnost, naprostá vyrovnanost, kde již všechny tyto rozčleněné vlastnosti nejsou zapotřebí k získání živlové rovnováhy.