Hřešení na stáří

29.09.2021

Kdo si stěžuje, že nemůže vykonat to nebo ono, co odpovídá jeho přiměřeným vlastnostem a fyzickým silám, protože je příliš starý, je na velkém omylu. Taková výmluva je jen falešným předpokladem, na kterém vždy ztroskotá. Neboť nevykoná-li někdo své samozřejmé věci, práci, povinnosti z důvodu svého stáří, ubírá si sám na své skutečné životní síle, kterou by jinak mohl normálně použít pro dobré a potřebné věci, životní úkoly a podobně. O to se tedy sám ochuzuje. Jsou to zpravidla lidé obávající se z pudu sebezáchovy, že by si nějakou fyzickou nebo duchovní prací uškodili na svém zdraví, že by se příliš vyčerpali a tím by si přivodili brzkou smrt. Té se totiž obávají nejvíce. Může být i jiná příčina, proč tak hřeší na své stáří - jsou například příliš líní, než aby se trochu zdravě vypracovali a normálně opotřebovávali sví fyzické, duševní a duchovní tělo. 

Pravdou je, že každý člověk v každém věku svého vývoje, tedy i ve stáří, má vždy dostatek životní síly, aby s její pomocí vykonával vše, co potřebuje ke svému slušnému životu a ke svému vývoji ve všech úrovních. Jenomže velká většina lidí žije v nesouladu s vesmírnými zákony, které jsou nadevše moudré, blahodárné, ale také absolutně spravedlivé, přísné a neúprosné vůči provinilcům. V takovém případě, dopouští-li se člověk stále chyb, nese za ně i následky: brzy vyčerpá své životní síly, cítí se starý, slabý, unavený, a proto také hřeší na své stáří i po této stránce, místo aby poznával pravou příčinu předčasné vyčerpanosti a snažil se ji odstranit. A tomuto vážnému a šlechetnému úkolu nebrání ani žádné stáří. Jde tu jen o dobrou a pevnou vůli člověka bez ohledu na jeho věk. Jsou mu kladeny jen takové překážky, které může vždy svou vůli a příslušnými vlastnostmi a silami překonat. 

Hřešit na stáří znamená také oddat se klamnému totálnímu odpočinku, tj. nedělat vůbec nic, na nic nemyslet, jen bezstarostně a pohodlně žít a co nejdéle využívat takový lenivý a nezdravý stav. Takovýmto nečinným stavem velmi rychle odumíráme v těle fyzickém, duševním i mentálním na hmotné úrovni. 

Proti takovýmto stavům způsobeným hřešením na stáří se velmi účinně bráníme stálou duchovní a duševní činností a blahodárným fyzickým cvičením nebo přiléhavou a přiměřenou prací až do okamžiku, kdy opustíme svou tělesnou schránku. Pokud, ale žijeme, musíme stále pracovat, být užitečně činní, zdraví a za každou cenu překonávat všechny překážky, zejména ve starším věku, kdy se dostavují nemoci a slabosti různého druhu, na něž nesmíme nikdy hřešit, protože jsme si je zavinili sami, a proto se je ze všech sil snažíme odstranit.