Hrubost projevů a prožitků

18.06.2021

Motto: Hrubost je ztráta jemnosti a nemůže pochopit věci nadpřirozené, jemné.

Tuto negativní (pasivní) vlastnost mají nejvíce lidé materialisticky založeni, kteří nejsou ve stavu, aby své projevy prociťovali jemněji, nežli co jim nabízí sama hmota. Proto nemohou pochopit opak této své vlastnosti tj., jemnost projevů a požitků. V tom je tudíž podstatný rozdíl. Hrubý člověk, materialista, nemůže prociťovat jemné projevy bližních, které jsou pro něho zcela zbytečné, ba jsou mu protivné, protože jej nemohou dostatečně uspokojit po stránce materiální. V takovém případě se lidé materialisticky a duchovně založeni vzájemně nesrovnávají, jejich projevy si vzájemně odporují, budí v nich vůči sobě antipatii, odpor, a nemohou se tudíž dobře snášet. Jednostranná hrubost projevů a požitků se zpravidla ztotožňuje se zvířaty, která prakticky právě tak vše prožívají hrubohmotně. Rozdíl mezi materialistickým člověkem a zvířetem je však ten, že zvířata od Přírody instinktivně prožívají a normálně používají své zvířecí pudy, kdežto materialistický založený člověk je příliš jednostranný, a proto mnohdy přespříliš zneužívá své materialistické projevy a pocity a tím překračuje zákony Přírody. Tímto způsobem také v materialistickém člověku roste jednostranná hrubost projevů a požitků ve hmotné úrovni, spoutává ho a nakonec nadobro ovládne.

Člověk materialista zvláště nejintenzivněji pociťuje a prožívá fyzické bolesti, kdežto člověk duchovně založený a vyrovnaný si kteroukoliv bolest může sám odstranit, popřípadě co nejvíce zmírnit. Čím hlouběji člověk přilnul ke hmotě, tím více se stává hrubohmotnějším a tím více ztrácí na duchovnosti, která u něho zakrňuje a nakonec se ztratí, až po nejnižší přístupný bod. Zároveň však také ztrácí individualitu, protože splývá s veškerou hmotou, masou, určitou třídou zhruba stejně cítících a smýšlejících lidí. Jeho pokrok a vývoj je ovlivňován a brzděn masovou existencí a jeho představy, až na osobní sobeckost, se nemohou odtrhnout, odpoutat od mas, a proto jeho pokrok zůstává na stejné výši jako masy. Je strnulý a upadá, jestliže netěží ze zkušenosti dosavadního vývoje lidstva po duchovní stránce. Vývoj materialistického člověka vychází podle názoru z hmoty, a protože hmota má svou základní ideu ve světě Příčin, může z této hmoty, čerpat jen tolik, kolik může po stránce hrubohmotného poznání pochopit. Protože se ztotožňuje s hmotou, je hrubohmotný ve všech svých projevech a požitcích.