Kolísavost

17.12.2020

Kdo se nemůže rozhodnout mezi dvěma směry v řešení některé věci, problému, záležitosti kvůli nerozhodnosti,  které řešení je lepší, ten kolísá. I když se konečně pod nátlakem důležitosti a času rozhodne pro ten či onen směr (alternativu), nemá v něm dost opory, aby jej mohl pokládat ze jedině správný a řešitelný způsob záležitosti. Kolísavost v něm pokračuje a jako mor rozkládá jeho plány pro tu či onu věc. Proto se dá velmi snadno svést jiným člověkem a rychle změní svůj směr podle jeho názoru, rady, a tak jeho činnost ve všem kolísá. 

Kolísavost představují zpravidla dva směry jednající o téže věci, ale každý směr (alternativa) mí jinou taktiku, formu a také jiný výsledek, s většími či menšími rozdíly, nebo se dostavují výsledky, které si naprosto odporují. Tato vlastnost vzniká ze stálého štěpení způsobu, jak řešit různé problémy v mysli a pocitu a která nedovoluje uvést samostatný a podle vlastní vůle projevený čin ve skutek. Je známkou vadného charakteru, hlavně nesamostatnosti. 

Tato vlastnost se projevuje také v jiném odstínu. Obyčejný neuvědomělý člověk po celý život stále kolísá mezi dobrými a špatnými myšlenkami, city, činy a v tomto smyslu se stává oboustranným. Tam, kde je tato kolísavost částečně vyrovnávána oběma směry, nepůsobí příliš velké výkyvy a obtíže. Někdy se stane, že i člověk pevné vůle zakolísá pod mocnou ranou osudu, ale to je pro něho jen velká překážka, již musí překonat, aby se posílil a šel dále vpřed. Není-li však dost pevný, může jej tato nenadálá silná překážka (třeba ve formě neštěstí) strhnout na delší dobu zpět. To však záleží na jeho poznání, na pevné vůli a na přesvědčení. Kdo je ve své vůli vskutku neoblomný, nemůže nikdy ani na okamžik zakolísat, neboť již zná svůj  jistý a nesmlouvavý směr, kterým se ubírá jen stále vpřed bez ohledu na jakékoliv překážky. 

Také kolísavost ve víře je velkou chybou a překážkou na naší cestě do Věčnosti. Proto ji odstraňujeme pěstováním naprosté víry vždy, všude a v každém našem počínání. 

Proti kolísavosti stavíme naprostou rozhodnost a jednotnou zásadu a směr veškeré naší duchovní, duševní a hmotné činnosti, neboť si vše jasně uvědomujeme a rozhodujeme se vždy pro nejlepší řešení. Za takových okolností u nás nemůže dojít ke kolísavosti, se kterou se setkáváme jen u nerozhodných lidí, kteří nemají živlovou rovnováhu. A k této živlové rovnováze docházíme správnou, poctivou a nadavše upřímnou introspekcí, prováděnou každodenně, která je nám prvním a hlavním klíčem sebepoznání.