Krádež

14.01.2021

Krádeže se dopouštíme, jestliže si vezmeme a neprávem přivlastníme nějakou věc, třeba peníze a jiné věci, které patří bližnímu. Krademe bez vědomí bližního s úmyslem si takto odcizené věci navždy ponechat. Taková příčina vyvolává zpravidla bezprostředně i následek a zloděj bývá co nejdříve odhalen, chycen, usvědčen a odsouzen.

Krádeže se však dopouštíme také v myšlenkách a v pocitech v mentální a astrální úrovni, když například vidíme nějakou krásnou, ale drahou věc, kterou si však nemůžeme koupit, a zatoužíme po ní tak mocně, že si v duchu představujeme, jak bychom se jí zmocnili, aby to nikdo nepozoroval. Ke skutku třeba nedojde, protože zde k tomu nebyla vhodná příležitost, ale příčina (krádež tohoto předmětu) byla do našeho světa Příčin přesto zapsána, neboť byla provedena v mentální a astrální úrovni. Následek se jistě dostaví až později, bude-li k tomu vhodná příležitost. Pokušením pro nás může být třeba i jiná cenná věc nebo dokonce peníze. 

Pokud si tedy tuto příčinu nevyvážíme, zůstává pro nás otevřená. Kdybychom chtěli tuto příčinu vyvážit jiným dobrým způsobem, skutkem, například tím, že někomu něco potřebného, krásného bez náhrady darujeme, při tom si vzpomeneme na svoji někdejší touhu ukrást ten či onen předmět a takovýto způsob uznáváme za správný, pak jsme tímto dobrým činem svou původní příčinu zcela vyvážili, zlikvidovali. 

Jak víme, krádeže jsou na denním pořádku. Lidé kradou cenné věci, zejména peníze, nejvíce ze sobeckých důvodů, aby se obohatili na úkor druhého, aby si snadným způsobem zajistili denní životní potřeby nebo aby se dobře poměli. 

Ukradnou-li peníze, ihned je utratí, propijí, prohrají třeba v kartách, promarní je. Velmi důležité je, když někdo najde peníze a nevrátí je majiteli, protože je nezná. Když si je ponechá a je v té době chudý, má například početnou rodinu, málo vydělá a tyto peníze použije jen na dobré a užitečné věci, pak je to v pořádku. Je-li však dost zámožný a peníze si ponechá s úmyslem, aby se jimi obohatil, promarnil je, tedy ponechává si je z čistě sobeckých důvodů, a nález peněz neohlásí na příslušném místě, pak se takový člověk také dopouští krádeže, i když tyto peníze přímo neukradl. Nejsou jeho, on je nutně nepotřebuje, a proto je má odevzdat jako nález na příslušné úřední místo. Jinak si tvoří příčinu ve světě Příčin, kterou bude muset každopádně určitým způsobem vyvážit svým vlastním majetkem. 

Jiný příklad: Žebrák, práce neschopný, zmrzačený, nemající nic, prosí o almužnu bohatého bližního, protože nemá co jíst (což dnes nemůže nastat, protože každý může dostat  určitou starobní podporu).  Bohatý lakomec jej však odmítne s poznámkou, že lenochy nepodporuje, ať si jde k tomu, kdo jej zmrzačil. V nestřeženém okamžiku vidí žebrák na okně, k němuž má volný přístup, kus chleba namazaný máslem, který tam zapomněly boháčovy děti. V kritickém okamžiku zde nikdo není, a tak si hladový žebrák vezme zapomenutý chléb s máslem a rychle odejde. Venku jej s chutí sní. Tento jeho čin nelze kvalifikovat jako krádež, ale jako sebezáchranný čin z nouze, z hladu z bídy. Na Boží milodary má každý člověk právo, protože náleží univerzální Prozřetelnosti a lidé je pouze spravují. Jestliže je některému potřebnému člověku toto právo neoprávněným způsobem odpíráno, pak má právo, má-li k tomu vhodnou příležitost, vzít si sám na vlastní zodpovědnost to, co nezbytně potřebuje k uhájení svého holého života. V uvedeném případě vytvořil lakomec zřejmě příčinu, která musela být ihned vyrovnána následkem, o němž ani neví. 

Musíme si uvědomit, že krádeží se dopouštíme zlého činu tím, že krademe bez dovolení správce majetek Prozřetelnosti a nikoliv majetek určitého člověka. Ve skutečnosti žádnému člověku nic na světě nepatří, ani vlásek na hlavě, neřkuli nějaké peníze nebo jiné hmotné statky, potřeby a podobně. Tyto prostředky jsou člověku jen dočasně propůjčeny univerzální Prozřetelností na dobu jeho dočasného života a on je pouze spravuje, je jejich správcem. Proto když je třeba, je přímo povinen dát z tohoto spravovaného majetku něco tolik potřebnému člověku, aby nebyl ohrožen jeho život.

V duchovním a astrálním světě, tedy ve světě neviditelném, bychom se také dopouštěli krádeže, kdybychom některé bytosti neoprávněným způsobem odnímali třeba její životní sílu pro své sobecké účely, jak to dělají upíři.