Krásný a radostný přechod z hmotné úrovně do neviditelného světa

27.04.2020

Člověk si ve svém stáří uvědomuje , že se blíží konec jeho dočasného života, a není-li vyrovnaný, nemá se o co opřít, aby se připravil na přechod z hmotné úrovně do úrovně daleko jemnější, vyšší - astrální. V tomto ohledu je velice chudý, protože si  za celý  svůj život nevytvořil žádný dobrý předpoklad pro svůj další život ve vyšších úrovních. Z tohoto světa odchází nerad, protože s ním přímo srostl, a proto touží, aby byl živ co nejdéle a potom aby si s sebou  mohl vzít to, co je mu na hmotném světě nejmilejší, třeba bohatství.

 Vyrovnaný člověk se chová zcela jinak. Za svého hmotného života shromažďuje duchovní a duševní vědomosti o všem, co existuje ve Věčnosti, poznává univerzální zákony. Nejvíce jej pak zajímá nejvýznamnější univerzální zákon o osudu člověka, karma, a vytváří si pomocí stálých příslušných cvičení a introspekci podmínky pro dosažení věčného života a pro osvobození se od znovuvtělování do hmotné úrovně se všemi jejími radostmi, bolestmi, utrpeními, neúspěchy, překážkami, neštěstími a podobnými stavy, které musí prožívat pokaždé, nežli dospěje k absolutní živlové vyrovnanosti, která jej opravňuje žít podle jeho všemohoucí vůle, jak a kde si přeje, neboť všechny brány do neviditelného světa jsou mu otevřeny. Těší jej celý život, protože jasně poznal, že vše je univerzální, čisté, moudré, poučné, prospěšné, a to jak pozitivní tak negativní, a proto s radostí uvítá okamžik, kdy přetrhne svou astrální pásku, která jej váže k hmotnému tělu a světu, aby se odebral do světa mnohem jemnějšího, neviditelného, astrálního, kde bude dále pokračovat ve svém vývoji, směřujícím k dosažení jeho nejvyššího cíle. 

Takový člověk poznal astrální svět již během jeho dočasného života, a proto mu v něm nepřipadá nic nového, přichází jen k delšímu či kratšímu pobytu do tohoto neviditelného světa, kde dále čerpá vědomosti jiného, mnohem vznešenějšího druhu, jakož i zkušenosti a praktické znalosti pro svůj další vývoj, který se odehraje ve věčném životě, ve Věčnosti. Své bývalé hmotné tělo a všechno to, co sním prožíval na hmotné úrovni, odhodil jako zbytečnou přítěž. Z té si s sebou nebere vůbec nic, ani vlásek na hlavě, neboť ví, že to vše náleží Prozřetelnosti a jemu samotnému nepatří vůbec nic! Zato vše, co si vytvořil na hmotné úrovni duchovního a astrálního, duševního, tedy věčného, to vše si bere s sebou do Věčnosti, kde brzy zdomácní a velmi rychle se přizpůsobí nové situaci, novým, daleko jemnějším poměrům, a tak postupuje ve svém dalším vývoji. Sám si může určit, kde a kdy míní opět vstoupit na hmotnou úroveň, aby tam dokončil svou cestu nebo aby tam vykonal nějakou posvátnou misi, kterou si předsevzal.