Kritika a sebekritika podle pravdy z univerzálního hlediska

20.09.2021

Každý rád kritizuje druhé, ale na svou sebekritiku zapomíná. I když si někdy dobrácky přizná, že udělal tu či onu chybu, nebere ji zpravidla vážně a při nejbližší příležitosti se ji opět dopustí. Nakonec ji podlehne a stává se mu každodenním zvykem. Lidi kritizující druhé kritizují vlastně sebe, neboť to, co o druhém vykládají, se jim ze světa Příčin vrací zpět jako následek s mnohonásobnou ozvěnou, silou. Kdo je však opravdu upřímný, vážně hledí na své chyby, vášně, nedostatky, zlozvyky a jiné negativní (pasivní) vlastnosti a věru má co dělat, aby je nejprve všechny poznal a pak proti nim bojoval. Z tohoto důvodu mu na kritiku druhých lidí v tomto smyslu nezbyde ani čas. Kdo se tedy tak dalece vžil do sebe a upřímně a sebekriticky si přiznává všechny své chyby, nectnosti, zlozvyky, vášně a jiné negativní (pasivní) vlastnosti, postupně odbourává opačnými dobrými příčinami všechny následky, které si kdy připravil svými nepředloženými skutky, myšlenkami, pocity, stavy atd.

Je velký rozdíl kritizovat se ze sobeckých důvodů, to znamená, že si někdo v sebekritice vytýká, že to nebo ono neměl dělat, bylo to špatné, protože při tom přišel o majetek, protože za to byl citelně potrestán, a on vlastně za to ani nemohl, protože si tím a tím ohrozil své štěstí, mohl se mít dnes mnohem lépe, nebo že si tím a tím poškodil zdraví, proto je nyní nemocen, a mohl být zdráv, a podobným osobním způsobem si vykládá příčiny a jejich následky, proč to měl dělat. Tedy z jeho osobního hlediska, které dosud nezná hlubší význam prožitých následků, má pravdu. Z univerzálního stanoviska se však v ničem neomlouváme a nevymlouváme, jen si poctivě bezvýhradně přiznáme všechny své chyby, které nám škodí a za které neseme zodpovědnost jedině my sami a nikdo jiný na světě, sami jsme k nim zavdali příčinu svým neukázněným a špatným chováním, protože ještě nedovedeme ovládat všechny negativní (pasivní) vlastnosti, kterým dosud podléháme, kdykoliv a kdekoliv se k jejich projevení naskytne vhodná příležitost. Jedině my jsme vinní vším, co nás potkává, a proto se snažíme ze všech sil co nejdříve získat živlovou rovnováhu, abychom nebyli vydáni napospas negativním (pasivním) živlovým vlastnostem. 

Rozebíráme-li každodenně správně a sebekriticky každou svou vychýlenou negativní (pasivní) vlastnost, a to jednu po druhé - všechny najednou nemůže zvládnout - odnímáme takové vlastnosti její moc a sílu, jimiž na nás útočí. A právě v takových okamžicích je nejvíce zapotřebí sebekritiky, jak taková negativní (pasivní) vlastnost působí, v jakém prostředí, jaké rafinované prostředky stále vyhledává, jak dovede člověka náhle překvapit a přemoci jej, nebo jak jemně obchází zdánlivě nevinným způsobem, aby se pak do nás tím více zahryzla a nasála se naší drahocenné životní síly, seč může. Taková podrobná sebekritika a sebeanalýza je nejvydatnější a zcela jistě pomůže, jestliže ji denně stále provádíme při každé vhodné příležitosti. Náš osud nám takových vzácným příležitostí připraví tolik, kolik jich budeme k odstranění dotyčné negativní (pasivní) vlastnosti potřebovat. To je pravá kritika a sebekritika, kterou si zlepšujeme a zušlechťujeme svůj charakter.