Kritika z neosobního hlediska - neděláme nikomu mravokárce

14.04.2021

Jak rádi kritizujeme druhého, vidíme na něm každou sebemenší chybu, maličkost, ale na sebe nenecháme zpravidla nikdy a nikde dopustit. Tak to vypadá u nevyrovnaného člověka. Ten, kdo se blíže poznal a zná příslušné univerzální zákony, jež prolínají celou naší bytostí, nikdy ani ve snu, druhého nekritizuje pro jeho takzvané špatné vlastnosti - vpravdě vlastnosti negativní (pasivní) živlové, univerzální, výchovné a moudré. Jeho největší snahou je docílit správné sebekritiky z hlediska univerzálních zákonů tj., poznání sebe sama a odsuzování veškerých svých chyb, výstřelků, pochybných negativních (pasivních) myšlenek, pocitů, vášní, pomluv, odsuzování druhých a podobných vlastních případů. K tomuto účelu zaujmeme neosobní stanovisko, to znamená, že ze sebe vyloučíme veškerou sobeckost, osobní zaujatost, prospěchářství jakéhokoliv druhu, zkrátka vše co by nám bránilo, abychom poznávali všechny své chyby, nedostatky, vášně a podobné negativní (pasivní) vlastnosti, stavy, které nás vychovávají k tomu, abychom je předně poznali a abychom je ovládali. Naše neosobní kritika se musí nést v duchu správné introspekce, kterou každodenně upřímně vykonáváme, abychom docílili živlové rovnováhy. Jsme velmi přísní především na sebe, nic si neodpustíme, ze vše nesprávné se odsoudíme a vždy si uvědomíme, že jsme stále na stráži, aby nás nikde a nikdy nic nepřekvapilo a nestrhlo z naší rovnováhy, kterou si tak velmi těžko budujeme. 

Při útocích na naše bližní si vždy představíme, jak by nám bylo, kdyby nám někdo něco takového nepříjemného dělal, co chceme udělat nebo co právě děláme druhému. Postavme se čistě na jeho stanovisko a vše ostatní nám spadne do klína jako zralé jablíčko. Pak nás ani ve snu nenapadne, že bychom někdy někoho kritizovali nebo mu něco vyčítali. Něco jiného je říci někomu pravdu v přátelském tónu, jestliže nás o to požádá, anebo když jsme nuceni pravdu říci, abychom se obhájili. Také nikdy a nikomu neděláme mravokárce. Předně k tomu nejsme oprávněni, protože k tomu je oprávněn jedině univerzální Osud ve formě svědomí, intuice, inspirace. Takový člověk je pak prodchnut upřímnou snahou se polepšit, jestliže sám na sobě shledal pod dojmem svého svědomí, že něco špatného, protizákonného dělá nebo udělal. 

Kněz, mravokárce má sice určitý vliv na poslouchající, ale ten ihned pomíjí, jakmile takové osoby opustí práh kostela, kde sice vše rádi poslouchají, ale zásady tam kázané zpravidla nedodržují: dopouštějí se dále chyb v klamném domnění, že tyto jejich chyby jim budou odpuštěny, pakliže se z nich vyzpovídají svému knězi. Ano, učiněné chyby napravili, více se jich nedopouštěli a vyrovnali. Vše, v co člověk věří, se mu stává skutkem, je to tvůrčí akt, při němž však nesmí nic chybět, tedy v našem případě nesmí chybět upřímná náprava, odčinění křivd, chyb a podobně.