Kritizování z osobního hlediska

09.11.2021

Kritizovat sebe nebo jiného z osobního hlediska je velká chyba. Víme, že každé osobní hledisko je relativní, neodpovídá pravdě a může se aplikovat je na někoho za určitých okolností, kde se to právě hodí. Každý člověk má ze svého osobního hlediska jiný názor na jednu a tutéž věc, záležitost, problém nežli druzí lidé, a proto se setkáváme s velkými rozdíly v názorech třeba jen u dvou lidí. Jak potom můžeme někoho kritizovat v jeho určité činnosti, když on má také totéž právo říci nám své mínění o nás, jež by nás jistě nemile překvapilo. Kritizujeme-li sebe nebo někoho z osobního hlediska, vycházíme z neopodstatněné skutečnosti, jež platí v tuto chvíli pouze pro nás a pro nikoho jiného. Protože sami sebe považujeme zpravidla za nechybující nebo málo chybující, nepřipustíme, aby nám někdo něco vyčítal, kritizoval nás. Například že jsme se při jisté příležitosti nesprávně zachovali a podobně. Dejme tomu, že to může být i sebekritika v politickém směru. Tato kritika vychází buď z čistě osobního názoru jednotlivců, anebo je brána z politického hlediska, stranickosti. Ani tehdy, jestliže sami sebe kritizujeme z osobního hlediska, z toho nemáme mnoho užitku, pokud zmíněná kritika náhodou nesouhlasí s naší pravou introspekcí. 

Ve fyzickém světě můžeme používat vše, co nám tento svět dává, ale děláme to vědomě, přičemž naše vnitřní duchovní stanovisko tím zůstává nedotčeno. To znamená, že jsme pouze diváky, že zde hrajeme dobře vědomou hru, ve skutečnosti však zůstáváme vždy tím, kým jsme. 

Máme-li tedy zde tu povinnost kritizovat z osobního hlediska, děláme to vědomě a zase tak, abychom si při tom neuškodili a také neškodili ani druhým. V té věci jsme vždy velice opatrní. Předpokladem pro kritizování ve světě hmotném je, že sami musíme být natolik bezvadní, abychom mohli upozornit druhého na jeho chyby, které kritizujeme. V opačném případě můžeme kritizováním od druhých utrpět nepříjemnou lekci. 

Z magického hlediska nejsme vůbec oprávněni někoho kritizovat, protože nejsme soudci a po jeho činnosti a vlastnostech nám vůbec nic není. On sám je za všechna svá jednání a chyby zodpovědný, a proto jedině on sám sebe může kritizovat a odsuzovat se, jestliže to uzná za dobré. Nutit jej k tomu nemůžeme, pakliže si to nepřeje, neboť to je jeho dobrá vůle. Za druhé bychom v takovém případě nekritizovali jeho osobnost, ale jeho chování, které ve skutečnosti vychází ze živlové podstaty tj. z jeho vlastností. Jsou to čisté živlové pozitivní (aktivní) i negativní (pasivní) vlastnosti, nadevše moudré a výchovné. Jedině ty bychom kritizovali. To by byl velký omyl a chyba, za kterou bychom také nesli těžké následky. Proto z magického stanoviska můžeme správně kritizovat a odsuzovat jedině sami sebe tj., naše chyby, negativní (pasivní) vlastnosti, vášně, zlozvyky, různé nedostatky v chování podle osvědčených metod každodenní introspekce. 

Připomeňme si nadevše moudrá a poučná Kristova slova: "Kdo je čistý, hoď po mně kamenem!" To jistě mluví za všechno.