Lakomství

22.10.2020

Lakomec nemá nikdy ničeho dost, jak co se týče jídla, tak peněz i všeho jiného. Stále touží po bohatství, hlavně po penězích, které hromadí a velmi nerad je vydává na své vlastní potřeby nebo pro svou rodinu. Je přitom velice šetrný, i v jídle se omezuje, chodí většinou ve starých obnošených šatech a obuvi, ba někdy mívá vzhled žebráka. Když je třeba za něco potrestán, dejme tomu pokutou za parkování, nebo v případě nedobytnosti i vězením, tu raději volí vězení, jen aby ze svého nahromaděného bohatství nevydal nic nebo co nejméně. Lakomec velmi nerad nebo nikdy nikomu nic ze svého majetku nedaruje, zejména žádnému žebrákovi nebo nějakému chudému a potřebnému člověku. Sám však milerád přijímá dary od druhých, ale velmi nerad je oplácí, snad jen tam, kde by na tom získal. Holduje svému mamonu-bohatství, kterému vlastně zasvětil celý život. Je to nejvyšší cíl jeho života. A kdyby se stalo, že by o tento svůj mamon nějakým způsobem přišel, tu se raději oběsí, nežli by měl ztrátu svého bohatství přežít. Bohatství s ním takřka srostlo, protože lakomec nemůže žít bez bohatství, ať je již malé nebo velké a v jakékoliv formě. Své bohatství chrání a brání jako oko v hlavě. Před spánkem zpravidla počítá, kolik mu dnes přibylo a kolik má všeho dohromady. Má-li peníze doma, třeba ve zlatých mincích, rád se s nimi potajmu těší, bere je do rukou, hladí je, někdy i líbá, přepočítává a jako svou svátost je zase ukládá do nedobytného trezoru a klíč nosí stále u sebe. Závěť před smrtí zpravidla nedělá, protože je prodchnut fixní ideou, že i po jeho smrti zůstanou peníze jemu. Proto krátce před smrtí vyhledá nějakou tajnou  vhodnou skrýš, kterou nikomu neprozradí, a tam potom v kritické době odnese svůj poklad, bezpečně jej zavře a klíč buď zničí, nebo zahodí do studny. Tím si zajišťuje svůj poklad, na nímž lpí více než na vlastním životě i po fyzické smrti. Když potom přejde do neviditelného světa, denně chodívá ke svému pokladu, hledá klíč ve studni a chce se alespoň pokochat pohledem na své bývalé miláčky - zlaté mince, šperky apod. Ovšemže k tomuto pokladu nemá již prakticky žádného přístupu, protože se nemůže projevit ve hmotném světě, a proto se žalem stále oplakává svůj poklad, na který se může v nejlepším případě jen podívat z dálky, kde asi je, ale nemůže se jej dotknout. 

Takový ideál si tedy vypěstoval pravý a správný lakomec na hmotné úrovni. Tento ideál-poklad si chtěl s sebou vzít do Věčnosti, ale ve skutečnosti mu zůstala jen hrozná vzpomínka a úžasná touha po pokladu, která v neviditelném světě nebude nikdy ukojena. To je příšerný obraz lakomství ve světle naprosté pravdy. Neboť co si kdo zasel, to si také odnese s sebou do neviditelného světa. Při příštím znvuvtělení bude možná nejbídnějším žebrákem a zkusí takové odmítnutí lakomce, jako to on sám dříve dělal žebrajícím, chudým lidem. To jej jistě poněkud vyléčí. 

Není třeba připomínat, že lakomství, pokud není ještě příliš zakořeněno, léčíme štědrostí všude tam, kde se nám naskytne příležitost. Ovšemže příliš rozhazovat zase nesmíme, ale hlavní věcí je naprosto se lakomství zbavit a nahradit  je opačnou vlastností s pocitem štědrosti. 

Je ještě jeden druh lakomství, který se projevuje v mentální úrovni. Někdo si svých duchovních vědomostí velice váží a pečlivě je střeží, že je nechce nikomu sdělit. Příklad: Určitý člověk nastupuje do zaměstnání, kde je třeba, aby se napřed zaučil. Odcházející orgán je na tyto své dosavadní zkušenosti a vědomosti v oboru svého zaměstnání natolik skoupý a lakomý, že nově nastupujícímu člověku nic neprozradí a říká si jen: Jen ať se do toho vpraví sám, ať čenichá, mně to také nikdo neřekl!

Jiný příklad: Ženatý muž má určité vědomosti, znalosti v jistém oboru práce, vědy nebo umění a tyto své znalosti rozšiřuje a ukazuje jiným osobám, přátelům a zájemcům. Jeho žena se však proti tomu rozhodně postaví a svému muži vyčítá jeho přílišnou štědrost, že dává své rozumy a vše, co si sám těžko vymyslel, tak lehkomyslně druhým, kteří mu za to vůbec nic nedají, ale naopak z jeho vědomostí ještě zbohatnou. To je také pravý typ lakomství. Vše, co nám naše Prozřetelnost tak štědře dává, není jenom pro nás jednotlivce, ale v určitých případech také pro naše bližní. Proto jsme štědří všude tam, jde je to na místě, protože nic není naše, ale univerzální Prozřetelnosti, a proto se všichni máme právem podělit o její milodary.