Ledovost, chladnost a bezcitnost

06.07.2021

Motto: Lidé ledoví, chladní a bezcitní nepoznávají pravou lásku, harmonii a lásku života

Opak citové, ohnivé stránky vlastnosti je bezcitnost, ledovost, chladnost. Výrazem ledovost míníme naprostou cynickou povahu postrádající jakoukoliv citovost, na rozdíl citové stránky - projevu chladné vody a v její další formě ledu, kde pociťujeme skutečný chlad, mrazení, led. Ještě lépe to vyjádříme chladným intelektuálním rozumem, který ve stupňovité fázi dosahuje cynismu. Je to také tvrdost a neústupnost vůči každému projevu pocitu, tedy vůči projevu citové povahy vůbec.

Tvrdá cynická povaha jde i přes mrtvoly, jen když dosáhne svého cíle. Všechny citové zážitky jsou takovému člověku odporné, neboť všechno vidí svýma stranickýma očima a vše chápe svým naprosto chladným intelektuálním rozumem. Jeho povaha se jasně odráží v jeho nevíře ve vše, co jeho rozum nemůže pochopit, co mu není z jeho jednostranného hlediska dosti jasné, co jeho zevní chladný rozum zavrhuje. Je materialisticky založen a ulpívá zpravidla na hmotě, je konzervativní a nepřijímá žádné odchylky od dosavadních zkušeností, zákonitých projevů a podobně. Postrádá jakékoliv náměty citového zabarvení, vůči němuž je hluchý a slepý. Je ke všemu tvrdý, cynický, nehorázný, materialistický, nekompromisní, trvající pouze na tom, to zná, co si může ověřit a zjistit svými pěti smysly. Jeho bezcitnost může být prolomena jen těžkými ranami osudu a v takovém případě se jeho síla bezcitnosti nemůže těmto osudovým ranám ubránit. Oslabí se a do této trhliny pak vniká blahodárný vliv pocitu a změny dosavadní povahy.

Protože je člověk složen ze čtyř živlů, nemůže stále jednostranně žít, a proto se po určitých intervalech - inkarnacích - jeho povaha mění a nabývá normálnější vnější i vnitřní formu a takovýmto způsobem spěje třeba i po několika tisících znovuvtělení k absolutnímu vyrovnání a tím i k Věčnosti. Duch každé stvořené lidské bytosti je věčný, ale musí se nejprve sám poznat: následkem sebepoznání pak kráčí opačnou cestou do neviditelného světa, odkud vyšel a byl Prozřetelností zasazen do údobí dočasného života až do hmotné úrovně.

Proto je jednostrannost vždy nezdravá, škodlivá, jako v našem případě ledovost, bezcitnost, a musí být dříve či později odstraněna a nahrazena opačnou vlastností do té míry, aby se obě tyto vlastnosti zcela vyrovnaly a staly se rovnovážnými.

K vědomému odstranění této nerovnováhy máme různé prostředky, jako je introspekce a různá praktická cvičení. Protože člověk má tu vrozenou vlastnost, aby se stále zdokonaloval ve svém vývoji, pak mu vzory člověka cynicky založeného a člověka opačné povahy téže intenzity, tedy člověka abnormálně citově založeného, slouží k velmi užitečnému studiu a poznávání, v jakém ideálním a nejlepším poměru mohou obě citované vlastnosti člověku zajistit jeho správný vývoj a postup ve všech úrovních. Tento proces vývoje musí však sám v sobě vědomě prožívat, nežli dospěje k tomuto praktickému poznání. 

Děkuji Mistře...