Lež

14.09.2020

Motto: Kdyby nebylo lži, nepoznali bychom ani pravdu

Staré, ale přiléhavé přísloví praví: Lež má krátké nohy, a proto daleko nedojde. To je naprostá pravda. Kdo operuje lží, aby mu něco vynesla ze zištných důvodů, mnohonásobně za to zaplatí, neboť při užívání každé vlastnosti, moci, síly, a podobně, ať pozitivní (aktivní) či negativní (pasivní), platí zásada, že člověk sklidí takové plody, pro jaký účel ji užívá. Lež je čistá a ve své působení všemohoucí negativní (pasivní) vlastnost, která přináší člověku škodu i prospěch, pro jaký cíl a k jakému účelu ji používá. 

Je to vlastně pravda projevená opačným způsobem, negativním, který lidé rádi užívají zpravidla k pochybným nešlechetným účelům. Je samozřejmé, že nemůžeme všude a před každým mluvit naprostou pravdu, neboť by nám v jistých důležitých případech škodila. Proto ji používáme všude tam, kde je to namístě. Například nebudu nikomu prozrazovat něco ze svého životního tajemství, nebo neříkám těžce nemocnému, že brzy umře, nebo že někdo někoho pomlouvá, uráží za jeho zády a škodí mu protizákonným způsobem. 

Lži nejvíce používají negativní bytosti, kterým je vrozena a které mají vznešený úkol. Jelikož jsou zápornou částí pravdy, prohlubují poznání v lidském pokolení. Uvěří-li jim někdo, vysmějí se mu, neboť dobře znají úkol svého působení. Soustavnou lží se šíří pravda, i když pravda relativní. Ve světě stvořeném, kde je třeba vše správně rozeznávat v mnohostech, nemůže být pravdy bez lži a naopak. Ve světě viditelném je velmi těžko v určitých případech, zvláště v duchovním životě, rozeznávat pravé od nepravého. Zde je již třeba vyššího poznání. Je však lhostejno, jakou formou se v nás projevuje pravda - lež. Bývá to zpravidla lež, která však u vědomého člověka znamená naprostou relativní pravdu, protože si lež dovede přeložit do pravdy, a kde ji nemůže rozluštit, nepřijímá ji, protože si nikdy nesmí tímto způsobem škodit. Poznáváme-li bezpečně toto působení lži a jeho čistý a moudrý účel, nikdy nemůžeme hrubě chybovat. 

Ve světě stvořeném je vlastně pravda ponejvíce relevantní, osobní, tj, naprosto neodpovídá skutečnosti, nebo je to vůbec klam a lež. Proto však nesmíme nikdy považovat klam a lež ze nějakou špatnou vlastnost, naopak, lež je právě tak čistá, mocná a důležitá jako absolutní pravda, ke které vždy směřujeme, protože z ní vychází a do ní se poznáním stvořeného opět vrací. 

Člověk uvědomělý, probuzený, bezpečně ví, že vše stvořené je dočasné, zdánlivé, klamné, neboť existuje v čase, v prostoru a ve formě: jedině duch je věčný, protože je stvořen k obrazu Božímu. Proto jsou naše smysly stvořené k chápání a k přijímání vjemů z hmotného světa více přístupné lži a klamům, pravdám relativním, osobním, nežli chápáním absolutní pravdy. Avšak co můžeme svými zevními smysly jasně pochopit a o všem se vpravdě přesvědčit, to také odpovídá absolutní pravdě. Nemůžeme tedy naprosto pochybovat o existenci člověka a přírody se všemi jejími aspekty, které skutečně existují.

Nejvíce nás klame naše podvědomí, které v nás vyjadřuje pravý opak toho, co myslíme, cítíme, říkáme a děláme, protože v nás působí z Věčnosti, tj, bez času a prostoru. Je tudíž naším největším nepřítelem. Autosugescí si je však můžeme proměnit ve svého dobrého přítele, který nám všude podle našeho přání pomáhá. Za zkušeností víme, že dobře použitá lež se stává vlastně pravdou, jejíž je v skutku také součástí, a nebývá nikdy vyzrazena, jedině že by ji její stvořitel prozradil z určitých důvodů. 

Jinak lež použita ze sobeckých osobních zištných důvodů vždy vyjde najevo dříve či později a přináší svému tvůrci zasloužené ovoce s mnohonásobným účinkem. V takovém případě se lež stává moudrým poučením pro všechny lidi, kterých se dotýká, neboť je výstrahou pro ostatní. 

Lživý člověk reaguje na pravdu tím, že ji nerad poslouchá, ba přímo ji nenávidí, že proti ní bojuje, že jí pomíjí, že ji ihned překrucuje anebo obrací, a dokonce zakazuje pravdu říci a šířit jí ze sobeckých důvodů. Mluví-li o něčem, často v téže řeči, vyvrací nakonec to co řekl na počátku nebo uprostřed přednášky. Jeho důvody si zpravidla odporují a vzájemně se potírají, neboť lež o sobě nemůže říkat pravdu. 

Avšak na druhé straně z jeho řeči pravdu tímto způsobem jasně poznáváme právě tam, kde si lež navzájem odporuje. Taký člověk je k pravdě hluchý a slepý a nikdy ji nepřizná, protože je jednostranný, a tato jím vytvořená vlastnost stále sílí, mohutní a nedá svému živiteli, stvořiteli nikdy odvahu, aby si pravdu kdekoliv a kdykoliv přiznal. Vždy v něm pravdu umlčí nebo ji překroutí.