Lhostejnost vůči falešné lítosti, zvědavosti apod.

21.05.2021

Proč jsou lidé lítostiví a zvědaví? Protože silně živí ideu falešné lítosti a zvědavosti, která jim staví do cesty určité objekty, k nimž upoutává svou oběť, aby se nad takovým stavem, případem zamyslela, aby v sobě vzbudila příslušnou lítost nebo zvědavost. Jak víme, mnozí nevědomí lidé mnohdy celá léta oplakávají své zašlé štěstí, které je prchavé a z hlediska univerzálních zákonů dočasné, nicotné, protože nemá trvalou cenu. Co je ze živlů stvořeno, musí se také jednou zase v původní živly rozložit. To je naprosto spravedlivý a neúprosný zákon univerza. Proto je jakákoliv lítost nad ztrátou takových věcí a bytostí marná.

Kdo toto všechno dobře zná, stává se zcela lhostejným ke každé sebemenší falešné lítosti a projevené zvědavosti a k jiným projevům ostatních negativních (pasivních) vlastností. Lhostejnost projevená a použitá v tomto smyslu je známkou dobré vyrovnanosti, magické živlové rovnováhy a projevuje se i vůči působení pozitivních (aktivních) vlastností, jako je radost, nadšení, krása, láska a podobné pozitivní (aktivní) vlastnosti. 

Lhostejnost vyvěrá ze stanoviska naprostého klidu, s nímž úzce souvisí, a my ji používáme všude tam, kde je rozčeřena hladina naší rovnováhy, klidu, a to zejména citovými vlastnostmi. Lhostejností krotíme své vášně zvláště účinně ve spojení s ledovostí. Mezi tyto vášně patří zejména smyslnost, smyslná krása, vášnivá smyslnost, zlost, hněv, pomstychtivost, nenávist, závist, žárlivost, touha po bohatství, moci a slávě, fanouškovství, přecitlivělost, rozčilenost pro každou maličkost, přílišná a nezdravá láska a jiné vlastnosti.

Ani při umírání svých přátel a při ztrátě svých rodičů, bratrů, sester, dětí nemusíme projevovat přílišnou lítost a smutek, protože bezpečně víme, že smrt je vlastně jen odchodem ducha a duše z hmotného těla, které se samo o sobě bez přítomnosti ducha stává právě takovou hmotou, jako je kámen, písek, kus země a podobně. A zvláště pro hmotnou stránku naprosto nepláčeme, spíše přejeme odešlému duchu a duši to nejlepší v novém a mnohem lepším, vyšším světě a prostředí, kam se i my za poměrně krátkou dobu také odebereme. 

Také nemáme být nikdy zvědaví, zvláště na to, po čem nám nic není. Co potřebujeme vědět, to se dozvíme docela normálním způsobem, bez jakékoliv přílišné zvědavosti. Zvědavého člověka skoro každý brzy pozná, a proto mu nic neřekne, neprozradí nebo mu dá takovou odpověď, jakou si zasluhuje. Proto na jakoukoliv zvědavost reagujeme naprostou lhostejností, i kdyby nás sebelépe navnadila a naplnila zvědavostí. Uděláme vždy pravý opak toho co si přeje. Ovšemže nesmíme být naopak lhostejní k někomu, kdo nás žádá o pomoc, když mu hrozí nějaké nebezpečí. Tam jsme přímo povinni mu pomoci za předpokladu, že jsme k tomu oprávněni a toho schopni. To nám naše vědomí řekne samo. Nesmíme být také lhostejní vůči působení negativních (pasivních) vlastností a nechávat si je přerůstat přes hlavu a myslet si: Mně je to jedno, ať si dělá, co umí, mně to nevadí. Zde proti nim musíme tvrdě a vytrvale bojovat.