Lichocení

10.04.2021

V lichocení si libuji lidé, kteří nadevše rádi slyší, když je někdo chválí, vyzdvihuje například jejich činy, jejich vlastnosti, zásluhy, jak krásná pověst o nich koluje, jak vynikají ve svém oboru v povolání, jako jsou bohatí a mocní a podobně. Ten, kdo druhému lichotí, tím má jistě v úmyslu něčeho docílit. Zpravidla to dělá pro zlepšení své existence, je-li na člověku, jemuž lichotí, závislý, nebo z jiných prospěchářských příčin, aby s jeho pomocí něčeho dosáhl.

Jak vidíme, lichocení je klíčem k dobývání a uskutečňování některých našich přání, kterých nemůžeme dosáhnout normálním způsobem. Polichocený člověk se zpravidla rozplývá v líbezné a příjemné náladě a v takovém rozpoložení je přístupný split přání svého podřízeného nebo bližního, který mu lichotí. To je jedna dobrá stránka této negativní (pasivní) vlastnosti. Jiná věc je přijímání lichocení jako něčeho, co nám přísluší za naše chování, skutky a zásluhy. Z magického hlediska víme, že žádný mág a žák nepřijímá a nikdy nepřijme lichocení jakéhokoliv rázu, jen se zasměje, přizpůsobí se dané situaci, a je-li podle univerzálních zákonů možné, ihned splní každé přání žadatele, aniž by od něho přijal jeho chvalořečení na svou osobu jako dar za vyhovění jeho žádosti. 

Koho vlastně při takové příležitosti ve skutečnosti chválíme? Jistě ne toho člověka, od něhož očekáváme, že nám v něčem pomůže,  ale ty jeho vlastnosti, tvořící jeho charakter, jež jsou vlastními původci a vykonavateli všech jeho činů. Jsou to skrytí činitelé, absolutně čistí  a nenároční v každém člověku, jemuž slouží. Jedině tyto vlastnosti, jako pozitivní (aktivní) tak negativní (pasivní), v takovém případě - chceme-li se vyjádřit detailně - můžeme skutečně chválit. Jinak stačí pochválit jeho celkový charakter, skládající se ze všech těchto vlastností. 

Kdo však přijímá, ať vědomě či nevědomě, takovou pochvalu ze sobeckých důvodů, ten se dopouští omylu a velké chyby. Tímto způsobem v sobě živí a pěstuje tuto vlastnost přijímání lichocení, dále domýšlivost a povýšenost nad druhými, jež v něm utěšeně rostou z jeho nálady (životní síly). Léčit tuto vlastnost znamená v zárodku naprosto odmítnout každé lichocení ve formě pochvaly a ihned ji nahradit naprostou skromností a vděčností vůči všem pozitivním (aktivním) i negativním (pasivním) vlastnostem, jež jsou pravými Mistry a vychovateli v nás všech, našich povah a charakterů. Tedy prakticky přeneseme jakékoliv lichocení na vlastnosti tvořící náš charakter. 

Existuje ještě jedna forma této vlastnosti, a sice sebelichocení, které přichází při každé vhodné příležitosti z nitra člověka, když si v duchu pochvaluje a vyzdvihuje své činy, skutky, zásluhy. Někdy se mu to přihodí při falešné lítosti. Například je postižen nemocí, neštěstím (ztrátou majetku) a podobně, nedovede si vysvětlit příčinu těchto účinných zásahů svého osudu, a proto snadno podlehne falešné lítosti, naříká na svůj nešťastný osud a při tom vyzdvihuje všechny své dobré skutky, zásluhy, dále že nikdy nikomu nic zlého neudělal a podobně, a tak velmi účinně lichotí sám sobě.