Lpění na životě a na všem stvořeném

17.02.2021

Motto: Kdo lpí na svém životě a na všem stvořeném, spadne ze stromu života jako zvadlý list.

Skoro každý ulpívá na všem, co si za svého života nashromáždil, nahospodařil, zejména na majetku, na penězích, na ženě, na dětech, avšak nejvíce ulpívá na svém vlastním životě. Neuvědomuje si, že mu vlastně nic nepatří, že vše, co má k dispozici, je mu propůjčeno na určitý čas, tedy i jeho vlastní tělo náleží Prozřetelnosti, a že to vše zde jednou zanechá, že si s sebou nevezme ani vlásek na hlavně, jakmile opustí svou hmotnou schránku, hmotné tělo. Je to velký zápas člověka s Přírodou a jejími odvěkými zákony, aby si toto vše uvědomil a nikdy na ničem dočasném, pomíjejícím  neulpíval. Neboť jinak si v době přechodu z hmotné úrovně do mnohem jemnější úrovně astrální s sebou bere i tuto negativní (pasivní) vlastnost, ulpívající a zbožňující hmotné tělo, majetek, ženu atd., a tak si opět připravuje ještě větší marnou touhu po těchto pomíjejících věcech. Tato touha a lpění na hmotě jsou pak velkou překážkou v příštích vtěleních pro dosažení nejvyššího Cíle, ke kterému směřuje vše, i to dočasně stvořené, tedy i člověk.

Tato negativní (pasivní) vlastnost se nejvíce projevuje v živlu země všemožnými způsoby, zejména v hromadění majetku, v nejintimnější hmotném požitku, v lásce k ženě, nebo naopak k muži, k dětem, k příbuzným, v ulpívání v lásce ke zvířatům atd. Ovšem nejvíce ulpívá člověk na svém vlastním životě, a proto si jej po právu nejvíce cení a hledí si jej co nejvíce prodloužit. Člověk je v ojedinělých případech tak úzce spjat se svým hmotným tělem, že po dočasném přechodu z hmotné úrovně do úrovně astrální nevychází ani ze své tělesné schránky a stále ji oplakává a hledí se v ní co nejdéle zdržet. Ulpívání na všem dočasném hmotném je velká jednostrannost a vede k úplnému zhmotnění všech složek života. Způsob jednání takových lidí je na nejhrubší úrovni a vyznačuje se mravními nedostatky, hrubým chováním, v mnohém ohledu podobným zvířecímu životu, dále krutým potíráním všeho, co je v rozporu s hmotnou existencí. Materialistický člověk, který se opírá jen o hmotu, z níž vychází, v ní nemůže nalézt pevný základ, na němž by mohl s úspěchem stavět, budovat svůj život, neboť mu chybí samotné jádro života tj. univerzální duch (ten je naprosto v pozadí, umlčen) v jehož existenci materialistický člověk nevěří. Ve své naivnosti takový člověk používá i duchovní a duševní vlastnosti, stránky života, a odvozuje je ve své nevědomosti a v naprosté nevíře z hmotné úrovně. Považuje například lidský mozek za prvořadý a mysl a rozum za druhořadý výplod hmotné existence. Zejména nevěří v umění, že by mělo něco společného s duchovním či duševním vývojem, nadáním. Duchovní a duševní vývoj naprosto zavrhuje a považuje je za lživé výmysly, lživé fantazie, které si určitý druh lidí přisvojuje jedině ze sobeckých důvodů. Všechny přírodní jevy si vysvětluje výhradně materialisticky, a kde to nemůže pochopit, dokázat, považuje takovou věc za toho času dosud neprobádatelnou, a proto nepochopitelnou. Obvykle vysvětluje některé jevy, problémy, životní pochody obráceně, nejasně, nesrozumitelně, ba nepochopitelně, protože na vše bere jednostrannou míru materialistického názoru. Materialistický, nevěřící člověk je zpravidla hrubý a násilný a nesnáší se s ostatními lidmi jiných názorů. Proto svůj názor veřejně, ba násilím profanuje, aby tím pro sebe získal prestiž, moc, majetek a jiné materiální výhody.

Jiná kategorie lidí nevěřících naprosto v nic, co vůbec existuje, je tvořena skupinou bytostí, která dokonce proklíná to, že se narodila. Jedině snad věří, že jsou zde stvořeni k trápení a smrti: k ničemu jinému. Proto si neváží ani svého vlastního života a je jim lhostejné, umřou-li dnes či zítra. Nenávidí vše, co je trápí, a zcela pasivně, rezignovaně se dívají na celý svět a vesmír: život v něm považují za nespravedlivý. Někdy se jako nihilisté dávají strhnout k vraždám svých protivníků, zejména v politickém životě. Tato třída lidí je nejvíce postižena nevírou v jakýkoliv život a ve vše, co vůbec existuje. Tito lidé jsou tudíž v tomto směru vývoje na své nejnižší úrovni. Jejich léčení z nevíry potrvá dlouhou dobu, řadu vtělení, nežli se někde zachytí něčeho, co je přesvědčí o opaku. Z hlediska vyšších úrovní mají tito lidé ovšem naprostou pravdu, že nevěří ve hmotný svět a ve vše, co je v něm obsaženo, ale k tomuto naprosto správnému názoru musí dojít docela jinou cestou tj. poznáním, které začíná naprostou vírou ve vše, co je stvořeno, a postupně se doplňuje a prohlubuje. Zajisté, že tito lidé nejsou nikterak ztraceni, a tak i oni dojdou cestou svého vývoje k tomuto správnému poznání. Tato skupina sice také patří do pojednání o nevíře a nedůvěře, avšak lidé tohoto druhu naprosto ulpívají na nicotě, nemohoucnosti, slabosti a raději volí záhubu, než by se proti své negativní (pasivní) vlastnosti udatně bránili a ovládli ji, spoutali ji a nakonec nad ní zvítězili.

Děkuji Mistře...