Mantra

Mnoho čtenářů se jistě obírá otázkou, zdali se má pod mantra mystikou rozumět orientální kabalistika. O mantrách a tantrách, dále o orientální kabalistice si nemohou udělat jasný obraz, kteří se již zabývali jógou a prošli jednotlivými jógickými soustavami. Vydat úplné pojednání o mantrách by bylo velmi obsažné, takže se musím omezit jen na to, vysvětlit čtenáři mantry jen z hlediska hermetické vědy.

Veškeré druhy manter nemají nic společného s kosmickou řečí, s niž se v tomto díle kabalista seznámí. Mantry jsou věty, které zahrnují jednu, nebo také více idejí v jedné jediné větě, v takzvané mantrické formuli a vyzdvihují sílu nebo vlastnost uctívaného Božstva. Můžeme tedy všechny mantry považovat za jakési modlitební věty a používat jich v praxi za opory meditace. Jak tedy vidno, nejsou mantry kouzelné formulky a také nevyvolávají takovou či onakou sílu. Mantry jsou ideová znázornění, která slouží k uctívání, ke spojení se silou jim přiřknutou, s bytostí, mocí, vlastností atd. V Orientu je ten, jenž manter užívá, nazýván Mantra-jóginem, bez ohledu na to, jakou cestou poznání se ubírá a Jakým druhem jógy se zabývá, zda Hatha-jógou, Radža-jógou nebo jinou jógickou soustavou. Mantra je tedy upotřebení uctívacích formulí pro Božstva a jejich aspekty.

Mantrám učí nejen indická filozofie, ale i každé jiné náboženství. Křesťanství má např. mantry v litaniích. Mantra neslouží jen k uctívání Božstva, ale i k navázání úzkého spojení s určitým Božstvem, nebo také k tomu, vyjádřit Božské ideje několika slovy. Jaká bytost je tím či oním zbožňována, je věcí jednotlivce a řídí se jeho duchovním, duševním a karmickým vývojem. Nezáleží na tom, zdali kdo zbožňuje Brahmu, Vishnua, Buddhu, Adi-Buddhu, Krista, Allaha atd. "jmenovitý název zde nehraje úlohu. Důležité při tom je, aby uznával a uctíval základní ideje svého Božstva v podobě univerzálních vlastností, bez rozdílu aspektu. Proto se mantry přizpůsobují náboženskému postoji jednotlivce.

Z hermetického hlediska se nedoporučuje, užívat manter takových náboženství, která jsou hermetikovi cizími. Kdyby někdo chtěl užívat manter pro Božstvo, které je mu buď cizí nebo nesympatické, bylo by to bezvýsledné, Obvykle je to ono nedosažitelné, nepochopitelné, ono cizí, které Evropana vábí, takže se chápe mantra-jógy a uctívá opakováním manter takové Božstvo, k němuž ho to eventuálně vůbec netáhne. K této praktice ho obyčejně svádí také tvrzení mnohých knih o mantrách píšících, že dotyčné uctívané Božstvo zasype uctívatele dary, jestliže uctívatel si zvolí tu nebo onu mantru.

Dospěl-li tedy např. nábožensky založený křesťan k tomu názoru, že mu mohou prospět indické mantry, on ale v sobě nedokáže vyvinout náboženský postoj k božské vlastnosti, kterou mantra vyjadřuje, octne se ve vnitřním rozporu a není schopen vniknout do silové sféry dotyčného Božstva, takže nedosáhne buď vůbec žádného úspěchu, nebo jen zcela nepatrného. Je-li ale křesťanský mystik silně nábožensky založen, může si mantru, které zahrnuje sílu, bytostnost, vlastnost atd. onoho Božstva, jež uctívá, sestavit sám, bez ohledu na to, opakuje-li mantru v některé orientální řeči nebo ve své mateřštině.

U mantra-mystiky je především důležité vyjádřit symbolickou božskou ideu jednou větou. Je-li ale hermetikovi sympatické některé orientální Božstvo, takže se hermetik nemůže dobře přiklonit k některému na našem kontinentě stávajícímu náboženskému systému a k jeho Božstvu, má samozřejmě na vůli uctívat některé jemu nejlépe vyhovující orientální Božstvo. Je to pak také důkaz, že dotyčný musel již v některém z předcházejících vtělení žít ve zvolené náboženské sféře. Jelikož je opravdový mág jasnovidný, může se se svým duchovním zrakem podívat nazpět do svých dřívějších vtělení a získat v tom jistotu, pakliže ho to zajímá.

Jsou dva druhy manter: první druh je dualistický a druhý monistický, což se řídí vždy duchovním vývinem a zvoleným cílem. Dualistická mantra staví uctívajícího na bázi, že je on zbožňovatelem a že jím uctívané Božstvo nachází mimo jeho osobnost. Mantry s monistickým obsahem dávají uctívateli možnost, aby se s uctívaným Božstvem nebo ideou spojil, avšak nikoliv mimo sebe, nýbrž v sobě, takže si zbožňovatel připadá být částí, respektive přímo oním jím zbožňovaným Božstvem.

Dualistické mantry mohou mít ovšem i monistický spád, když personifikují uctívané Božstvo v sobě nebo mimo sebe. Tato mantra platí v Indii za Saguna-mantra. Kdežto mantry, které vyjadřují abstraktní ideje, tedy univerzální vlastnosti, s nimiž se zbožňovatel identifikuje, se v Indii jmenují Nirguna-mantra. Začátečník tam bývá nejprve seznámen se Sagunamantry, pokud se tak dalece nevyvine, aby byl s to, tvořit abstraktní ideje a upotřebit je mantra mysticky, tedy nirgunicky.

Indická a jiná orientální písma nedoporučují nikomu, kdo nemá pro svou cestu vhodného učitele /gurua/, aby se zabýval mantra-jógou. Jen skutečný, v mantramystice obeznámený guru může udělit žákovi mantru, které odpovídají jeho zralosti. Zároveň poskytne svému žákovi i správné vysvětlení o mantře a o jeho symbolickém významu. Zasvětí ho jaksi do síly slova, tedy mantry a vysvětlí mu praktické analogické souvislosti mantry s dotyčným Božstvem. Tím, že guru vysvětlí žákovi mantru, je mu jeho tajný smysl úplně jasný a žák se naučí tomu, uctívané Božstvo pochopit.

Toto osvícení nebo zasvěcení do dotyčné mantry jmenuje indická terminologie abhisheka v mantra-józe. Dostane-li tedy žák od svého gurua abhisheku, to znamená, že rozumí souvislostem, je okamžitě schopen navázat mantramystikou kontakt s oním jemu přiřčeným Božstvem a to ať již sagunicky, čili "dualisticky, nebo nirgunicky -monisticky-. Tím ovšem není řečeno, že by zralému žákovi nebyla dána možnost, pracovat i bez učitele. V mantramystice zběhlého, s vhodnou uctívací mantrou. Přece však to trvá nějakou dobu, než žák pochopí univerzální souvislost a než může úspěšné prakticky pracovat.

V mantramystických knihách je také zmínka o guru-mantrách. Pod guru-mantrou se rozumí dvě možnosti: první je mantra, kterou guru poskytne abhishekou svému zralému žákovi. Zde může jít o různé druhy manter, které vesměs sledují dosažení určitého cíle. Pod druhou možností guru-mantry se rozumí takové mantry, které guru kdysi sám upotřebil pro určité účely a které eventuálně dlouholetým opakováním učinil silně působivým. Tato žákovi svěřená guru-mantra má pochopitelně tutéž sílu a moc, jako u samého gurua. Taková mantra bývá samozřejmě předávána jen od úst k uchu, přechází z gurua na žáka, nebývá však nikomu jinému svěřována.

Není účelem tohoto díla popisovat blíže jednotlivé mantry, ať sagunické či nirgunické, ať indické, buddhistické nebo jiné orientální, jakož i jejich upotřebení, jejich účel atd. Každý jednotlivý zájemce nalezne v orientální literatuře, která byla přeložena do různých jazyků o mantra-józe, dostatečný počet návodů.

Mnohá mantra musí být také opakována ve zvláštních pozicích, v takzvaných ásanách, a to buď hlasitě, šeptem nebo pouze v myšlenkách a má pouze ten účel, zadržet v duchu onu ideu mantrou vyjádřenou, aby nedošlo k přerušení koncentrace. V písmech se začasté také doporučuje hlasité opakování při rušivém odbočení, aby se na mantramystickou ideu mohl žák lépe soustředit. Šeptem opakovaná mantra má samozřejmě větší účinek než mantra hlasitě vyslovovaná. Největší účinek má mantra opakovaná pouze v myšlenkách.

Aby při mantrickém cvičení měl žák přehled o tom, kolikrát mantru opakoval, vezme" na pomoc růženec a pokaždé posune jen korálek. Posunování indického růžence se 108mi perličkami se jmenuje Lhok. Proč má Lhok právě číslo 108 a nikoliv snad rovných 100, má kabalisticko-mystický význam. 108 se dá součtem redukovat na 9 (1 + 8 = 9), 9 je číslem rytmu a rytmus znamená nepřetržitý pohyb. V orientální terminologii má číslo 108 ještě také jiný význam, je ale každopádně v analogii s hermetickou vědou. Každý se muže o tom dočíst v orientální literatuře, pakliže ho to zajímá.

Je také známo, že s mantrami se dají spojit i různé rituály, různé ideje, ať sagunické či nirgunické povahy, takže se o podrobnostech nemusím zmiňovat. Každá náboženská soustava užívá pří svých rituálech, modlitbách a mantrách stejných metod, aby Božské ideje, vlastnosti atd. buď uctívala, s nimi se spojila, nebo jich užívala prakticky pro jiné účely.

V některých o mantrách pojednávajících knihách se hovoří také o Bidju-mantrách (čti bidžu-). Tyto mantry nevyjadřují žádnou Božskou ideu intelektuální řeči, nýbrž jsou podle univerzálních zákonů sestavená a do jednoho slova pojatá písmena, která kosmologicky vyjadřují ideu, zákonům odpovídající. V důsledku toho je Bidju-mantra tantrického původu a je z hermetického hlediska kabalistická. Správné vyslovení Bidju-mantry svěří guru svému žákovi Abhishekou, jako např. známá Bidju-mantra živlů, takzvaných tatev: Ham, Ram, Pam, Vam, Lam, Aum atd. Udělí-li guru Abhisheku, učí zároveň dynamizování manter a později i jejich čtyřpólovému upotřebení.

Právě tak je tomu v buddhistickém náboženství, kde jsou tantry oněch pěti živlů znázorněny Bidju-formulkami kha, ha, ra, va, a, které vysvětluje učitel zralému žákovi pro praktické upotřebení. Při použití manter je také možno sáhnout k mnohým jiným pomůckám za účelem usnadnění, jako např. k modlitbám, k očisťování, k obětním darům, která jsou vesměs určena k tomu, povznést žákovu mysl k oné, dotyčnému Božstvu příslušející úrovní.

Z uvedeného je jasně vidno, že zasvěcenec chápe mantry tak, jak ve skutečnosti jsou, kdežto laik vidí v nich všechno jiné, jenom ne to pravé.

Konečně upozorňuji několika slovy ještě na orientální mnichy, kteří používají pro své meditace takzvaných modlících mlýnků. Tyto modlící mlýnky jsou přístroje, podobné gramofonovým deskám, na nichž jsou natočeny mantry, případně i tantry, které točením mlýnků opakují tisíckrát, někdy dokonce i sto tisíckrát. Mniší se ve své víře domnívají, že na cestě k blaženosti dosáhnou tím větších pokroků, čím vícekrát točením mlýnků mantru - tantru opakují, Slouží-li podobný mlýnek buddhistům nebo mnichům jen jako pomůcka pro jejich koncentrační cvičení a je-li modlicích mlýnků užíváno podobně jako růženců indických mantra-jógínů, má to z hermetického hlediska své správně odůvodnění. Jestliže ale mnich opakuje svou mantru bezmyšlenkovitě, zatím co se jeho duch zaměstnává něčím docela jiným, je tento názor pochybený a skutečný zasvěcenec vidí v takovém člověku jen náboženského fanatika, sektáře, kterého upřímně polituje.