Milosrdenství, soucit

31.10.2020

Zajisté si pamatujeme na milosrdného Samaritána, který potkal na cestě ubohého člověka neschopného cesty, oloupeného lupiči, okolo něhož přešlo mnoho lidí, ale nikdo z nich si jej ani nepovšiml. Milosrdný Samaritán se jej ujal s velikou láskou a soucitem a doprovodil jej do bezpečí, dal jej ošetřit a odvést domů, aniž by cokoliv žádal. 

Je to nadevše moudré podobenství, které náleží do symboliky zasvěceného Mistra Ježíše. Onen ubohý a bezvládný člověk představuje k smrti vyčerpanou, unavenou duši člověka, které si obrovská většina lidí vůbec nevšímá, přestože se duše snaží o sobě dávat všem lidem varovné znamení, v jakém nebezpečí se nalézá kvůli své živlové nevyrovnanosti. Nezasvěcení lidé, mnohdy ale i zasvěcení, na tyto projevy, následky ve svém vývoji vůbec nereagují nebo je ignorují. A tu náhle přichází záblesk věčného Ducha, který se opravdovým a upřímným způsoben ujímá své zmítané duše a pomáhá jí do bezpečí. Dává jí sílu, naději a víru v lepší budoucnosti, po které se duši zastesklo před jejím pádem. Byla totiž přepadena negativními (pasivními) vlastnostmi, které z ní skoro úplně vysály její životní sílu. A v pravou chvíli přichází Samaritán ve formě inspirace, intuice a jasně si uvědomuje nebezpečí, které duši hrozí od vytvořených larev, stínů, halucinací, nebezpečných situací, a začne proti těmto svým vetřelcům statečně bojovat. Takovým způsobem odvádí svou duši, charakter do bezpečí již tím, že si jasně uvědomuje svůj zoufalý stav a má pevnou vůli a odvahu tento svůj žalostný stav stůj co stůj odstranit, napravit!

Pravé milosrdenství neznamená pouze tišit hrubohmotné bolesti a pomáhat ubohým a postižením bližním, kteří tuto pomoc opravdu potřebují i z hlediska univerzálních zákonů, ale projevuje se hlavně v tom, že můžeme někoho upozornit na nějakou chybu, které se stále dopouští, aniž si ji jasně uvědomuje. K takovému milosrdenství musíme však být zcela oprávněni, to znamená, že v první řadě musíme mít naprostou živlovou rovnováhu a za druhé nesmíme žádným způsobem zasahovat do osudových příčin a následků dotyčného člověka. Můžeme mu pomoci jen tehdy, jestliže nás o pomoc sám požádá s upřímným úmyslem poznávat absolutní pravdu o svém životě. 

Milosrdenství a soucit nejsou na místě tam, kde bychom zneužívali a porušovali univerzální zákony tím, že bychom pomáhali tomu, kdo si to vůbec nezasluhuje a komu bychom tím jen uškodili, nehledě na následky, které by postihly i nás. Proto pomáhejme především sami  sobě, neboť pomáhat někomu, když sami potřebujeme pomoc, je vyčerpávání životních sil, které nám potom budou jistě scházet při našem vývoji a postupu. 

Považme jen, že kdyby sama Prozřetelnost chtěla, tak by každému zajisté pomohla při jeho obtížích, v neštěstích a v podobných případech,  ale ona naopak dává každému spravedlivě prožívat jen to, co si sám zapříčinil, proto, aby poznal sám sebe. A my, kteří vůči Prozřetelnosti nic neznamenáme, bychom chtěli zasahovat do těchto posvátných osudových věcí jiných lidí, aniž bychom to mohli řádně odůvodnit?!