Mnoho citové morálky

17.10.2021

Někdo pozoruje při pohřbu lidi, kteří se při celém obřadu ani jednou nepokřižují, nepláčou, nemodlí se společně za zemřelého a odcházejí z pohřbu s usměvavou tváří. Toto chování jej tak rozčilí, že tyto osoby pomlouvá, že nemají ani trochu soucitu se zemřelým, jemuž prý nevěnovali ani jednu modlitbu a nakonec se z toho jen radovali. Ze svého osobního hlediska má tento člověk pravdu, ale pravdu pouze relativní, která nikdy neobstojí u lidí, kteří byli přítomni na pohřbu a o zemřelým si vykládali krásné zážitky z jeho života. Při tom se samozřejmě tvářili veseleji nežli ostatní. A tito lidé mají také svou osobní pravdu, která samozřejmě neobstojí u takzvaných mravokárců, kteří mají v sobě příliš citové  morálky. 

Jiný člověk se přímo zděsí, vidí-li v kavárně krásně nalíčenou dámu s krátkými sukněmi, s výstředním výstřihem na prsou a na zádech, s velmi průsvitnými šaty, jak překládá nohu přes nohu dost vysoko tak, že je vidět i její spodní šat s částečně obnaženými stehny. Při tom se s vyzývavým úsměvem dívá kolem a zvláště na svého partnera, jehož svými smyslnými projevy přímo dráždí a fascinuje. Takovému mravokárci stačí několik pohledů a již odchází uražen z kavárny a přímo s opovržením vyčítá v duchu a hlavně po citové stránce toto pro něho urážlivé a nemravné chování dotyčné osoby. Zase má pravdu podle svého názoru a pocitu, ale člověk bavící se s dotyčnou dámou s radostí přijímá trochu výstřední chování své dámy a nevidí v tom nic zvláštního ani špatného. I tento druhý člověk má také svou osobní pravdu, kterou nepokládá za špatnou.

Ve společnosti je několik osob, které si rády dobírají lidi jim povahově známé. Tak si jeden z takových taškářů vezme na paškál obraz matičky Boží, jak jej lidé zbožňují, ale upozorňuje, že je to obraz normální ženy, kterou někdo podle originálu namaloval nebo vyfotografoval. Proto prý nemůže být svatá. Tento projev je ovšem příliš silný tabák pro přítomného nábožensky založeného člověka, který se rozčileně postaví proti hanobiteli obrazu matičky Boží a svou náboženskou morálkou jej tepe, bije a přesvědčuje, že tím uráží všechny dobré křesťany, církev a hlavně samotného Boha, který je v tomto svatém obrazu přítomen. 

Tak vypadá přílišná morální citlivost, jež vybuchuje tam, kde nemá, a ještě více profanuje třeba posvátné symboly. Jak je vidět, lidé někdy také i právem hřeší na tuto přehnanou citovou morálku, aby takovou osobu z její škodlivé vlastnosti buď vyléčili, nebo ji ještě více dopálili tak, že se v ní utopí. 

Mágové svou citovou morálku vždy usměrňují vůlí a používají jí jen pro sebe a pro bližní tak, aby ji s prospěchem využívali. Nikdy ji nezneužívají k profanačním účelům, ale jako každou jinou vlastnost ji v sobě pečlivě skrývají. A naopak aby zakryli svou pravou povahu, užívají i nemorální výrazy a chovají se před nepovolanými osobami třeba jako nejhorší nevěřící. To je také jedno tajemství pravého mlčení. 

Lidé s přílišnou citovou morálkou jsou každému zřejmí svým upjatým chováním, kterým otevřeně dávají každému najevo, že se má každý chovat slušně jako oni a že jej svým volným chováním nemají urážet. Rádi mluví o své morálce a chovají se přitom jako takzvané nebeské kozy.