Mrhání silami v myšlenkách, v citech, v činech (ze zlozvyku - pohyby prstů, nohou apod.)
Motto: Mrháním vlastními silami se člověk zbavuje prostředků k dosažení svého nejvyššího Cíle.
Kdo si nedovede vědomě uspořádat své myšlenky, city, řeč a činy, nejčastěji jimi zbytečně mrhá své sily a čas, což jsou veličiny pro lidský život velmi cenné a užitečné. Tak například opakuje-li se nám určitá myšlenka, která je pro nás prakticky bezvýznamná, a my se sní zaobíráme, tj, marníme a ztrácíme s ní drahocenný čas a sílu, které bychom mohli jinak použít k užitečnému a prospěšnému poznávání sebe sama a podobně. Každá myšlenka je současně doprovázena citovým obalem, tj, ponejvíce příslušnou náladou, kterou k ní živel přidává, aby člověka natolik upoutala, že se jádro této myšlenky a pocitu může zahnízdit a uložit do jeho duše, aby tam nalezla životní půdu, ze které by pak opakováním rostla určitá vlastnost, vášeň, záliba atd. Takové myšlenky přicházejí nejvíce v době pro ně nejpříznivější, například když je člověk s něčím nespokojen, je proto mrzutý a hledá určitou úlevu a prostředek, jak by svůj nezdar, nelibost, hněv zahnal, odstranil. Nerozpozná-li včas přicházející prospěšné myšlenky od škodlivých, pak obyčejně zabředne do přemýšlení a pocitů, jež mu přicházející myšlenka rozvíjí před jeho zrakem jako základní motiv. Také do klidné oblasti podvědomí přicházejí různorodé negativní myšlenky, aby se tam zahnízdily, neboť v prázdném obydlí se jim daří nejlépe. Zmocní-li se tyto myšlenky našeho podvědomí a duše v citové oblasti, stávají se upíry a člověk neznalý univerzálních zákonů jim při opakování snadno podléhá. Člověk uvědomělý s takovými vetřelci stále houževnatě bojuje, nakonec nad nimi zvítězí a docela je ovládne. Jeho takové dotěrné myšlenky dokonce posilují a jsou pro něj drahocenným prostředkem k jeho duchovnímu vzestupu.
Jindy zase určitý živel podněcuje člověka tak, že jej jemně a nenápadně zpracovává, aby například zbytečně pohyboval nohama, rukama, hrál si s něčím, aby zbytečně zpíval, hvízdal, něco si v mysli stále opakoval - a z tohoto nesamostatného počínání, aby pak pak tvořil a zesiloval pomocí astrální matrice negativní (pasivní) vlastnosti, larvy, fantomy, stíny atd. V takovém případě záleží na člověku samém, zda si to vše nechá líbit, nebo zda se proti této nesamostatnosti rázně postaví a bude proti ní bojovat. Je to velmi důležitá zkouška, jak daleko sahá jeho vědomí, postřeh, pozornost, poznání, co je pro něj škodlivé a co prospěšné. A tak univerzální živel koná jen svou zákonitou povinnost, aby přivedl člověka na správnou cestu poznávání sebe sama.
Pozná-li člověk tento zásah univerzálního živlu, bojuje v takovém případě o svou samostatnost, která je základem na cestu do Věčnosti. V opačném případě živel člověka mnohem rychleji rozkládá a v dočasném životě mu ponechá jen tolik času, kolik mu bylo předurčeno a vyměřeno osudem z minulých vtělení.
Nezapomínejme také na samovolné klepání prsty, potřásání nohama, hvízdání nějaké melodie, kouření, labužnictví apod, což jsou záliby, jež se v nás občas uhnízdí bez naší vůle a za nálady, kterou si připravuje a vyvolává určitý živel, aby si nás omotal kolem prstu, aniž bychom to pozorovali a uvědomili si to. Tímto způsobem ztrácíme drahocenný čas a síly, jež bychom mohli vědomě věnovat jiným dobrým účelům.
Je to také kus nesamostatnosti v naší povaze, kterou se musíme snažit za každou cenu odstranit pozorováním sebe sama a hlavně svou bdělostí. Po delším pozorování zřetelně pociťujeme, jako by si v nás někdo cizí chtěl zahrát svou hru, melodii, používaje nás za svůj nástroj. Dojdeme-li až k tomu poznání, jsme již velmi blízko cíle, tj, ovládání sebe sama i po této stránce.