Mrzení se na něco

02.12.2020

Velice mne mrzí, že se mi mou vlastní vinou něco nepodařilo. Příklad: Napíši určitý úřední spis, zkontroluji jej, a když jej později obdržím zpět, naleznu v něm chybu, kterou jsem dříve při kontrole neviděl, přehlédl. Čím více se snažím vykonat všechno bez chyby, tím větší jsou při tom překážky. Proto tím více zvyšuji svou pozornost. Příklad: Soustřeďuji pozornost při vyplňování XLS tabulky, která obsahuje důležitá obchodní data, abych se nedopustil žádné chyby, protože případná chyba by mohla mít velmi špatný dopad na mé spolupracovníky či obchodní partnery, také si uvědomuji že po mém zásahu už není žádný kontrolní orgán, který by případnou chybu mohl najít a opravit. Zároveň také pozoruji, že se má vůle, pozornost a vytrvalost zvyšují. Chyb se takto dopouštím jen zřídka. 

Jindy se zase mrzím, že tehdy při rozhovoru o určité záležitosti jsem jasně neřekl to či ono a že jsem si počínal dosti neobratně, takže dojem z mé řeči byl chabý. Pravda se však nedá měnit ani překroutit, ale z uvedeného případu se mohu poučit pro budoucnost. Také mne mrzí, že jsem při určité debatě říkal něco, co nebylo přítomným spolu debatujícím vhod, a že jsem opakoval něco, o co nikdo jiný neměl zájem. Měl jsem více mlčet nežli mluvit. Staré a osvědčené přísloví praví: Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Je již pozdě bycha honit. Tak jsem se zachoval a to jedině platí! Nic více, nic méně! Pravdu vyznávám za každou cenu a do světa Příčin si netvořím lživou fantazii. Je to jen dobrý příklad pro budoucnost. Občas mne zamrzí že mi nejde cvičení tak, jak bych si přál, i když do něho vkládám všechno své úsilí. Zde jsou zcela jistě určité překážky, které musím při cvičení překonávat, a těmito překážkami jen posiluji svou vůli a imaginaci. O výsledky se nestarám, hlavně když upřímně a poctivě cvičím. To je vlastně to hlavní. Cvičením si zušlechťuji svého ducha, duši a tělo. Všechno ostatní se dostaví samo, automaticky, ve správný čas. 

Někoho také mrzí, že odešel ze zaměstnání z určitých důležitých důvodů a našel si nové zaměstnání, do kterého nemohl nastoupit hned, ale až po schválení určitých formalit, a tímto čekáním ztratil třeba dvouměsíční plat. Je to určitá zkouška trpělivosti a neulpívání na penězích, i když je dnes tolik potřebujeme k uhájení svého života. Jistěže nikdy nezapomeneme na tuto okolnost, kdy jsme dva měsíce žili bez platu a utrpěli určitou újmu. Mrzení se na neúspěchy, jak jsou zde v příkladech podány,  je chyba a marnost. Tím nic nenapravíme, jen ze sebe uvolňujeme životní sílu, kterou se vlastnost mrzení sytí a posiluje. Místo toho zjišťujeme absolutní pravdu, nic nepřidáváme ani neubíráme a bereme si z chyb příklady pro budoucnost, abychom se jich již nedopouštěli. Při těchto rozjímáních jsme naprosto klidní a spokojení. Protože na světě neexistuje nic špatného, všechno má svůj účel a význam. Jen je třeba všechno správně poznávat podle pravdy. Jak bychom se tedy mohli, když toto vše víme, na něco vůbec mrzet?