Myšlenky z minulosti, z budoucnosti

05.08.2020

Člověk se často v myšlenkách a pocitech vrací do minulosti, co kdysi prožíval důležitého, nebezpečného, závažného, trpkého, jaká zažil zklamání, veselé příhody, štěstí a nehody, kochá se i vzpomínkami na své partnery, přátelé kteří již dávno zemřeli, prožívá znovu přímo živě určitou příhodu, událost a podobně. Jenomže to zpravidla nejsou věrné a naprosto pravdivé obrazy prožitých příhod, dojmů, událostí, ale bohužel bývají často zkresleny a doplňovány různými domýšlivými a škodlivými náměty, které mají velice zhoubný vliv na vzpomínajícího člověka. V takových případech bývá pravda té které události setřena, zkreslena nebo vůbec obrácena v opačný smysl a přemítající, vzpomínající člověk je veden zkreslenou událostí jako po vinoucí se nitce až k vrcholu události, jež v něm vyvolává dojmy a city negativních (pasivních) vlastností. Tyto negativní vlastnosti pak mají dobrou příležitost se na takto připravené půdě zachytit a dále pak hlodat v charakteru člověka. Je to kus nesamostatnosti, jestliže se necháme pasivním způsobem vést těmito vzpomínkami na věci, které již dávno přestaly existovat: jsou to vlastně mrtvoly, jež takovým způsobem oživujeme. Něco jiného je, hledáme-li v minulosti případ obdoby, podle kterého bychom mohli  řešit problémy v přítomnosti. To jsou již takzvané zkušenosti, které nás poučují, jak si máme tu či onou věc správně vysvětlit, představit a jak podle zkušenosti máme jednat, abychom neudělali nějakou chybu. Může to být také nějaký odstrašující příklad, na který dlouho vzpomínáme, protože jsme při něm utrpěli nějakou újmu na zdraví, na majetku, na svobodě apod. To jsou tedy velmi důležité a užitečné vzpomínky, myšlenky z minulosti, které můžeme v daném případě vždy s prospěchem použít jako dobré rady a zkušenosti. Tyto myšlenky, vzpomínky si sami vyvoláváme podle naší vůle z minulosti na rozdíl od těch, které se nám samy představují, vnucují se všemi svými figurkami, okolnostmi, doplněné různými příslušnými pocity, aby nás zatáhly tam, kam si ony přejí tj, do stavu v němž mohou co nejvíce těžit pro nezdravý růst některých negativních  i pozitivních vlastností, což se děje na úkor naší rovnováhy a na účet našeho zdraví.   

Podobný postup také vyvolávají myšlenky a city směřující do budoucnosti. Pokud nejsme absolutně vyrovnáni, tj nemáme-li úplnou živlovou rovnováhu, nemůžeme se vůbec dotýkat budoucnosti. V takovém případě jsou všechny myšlenky směřující do budoucnosti vždy nesprávné, zkreslené, lživé a povzbuzují v nás jen bujnou fantazii, domýšlivost, které jsou vždy klamné. Věříme-li těmto myšlenkám, vždy na to doplácíme, i kdyby se nám zdáli sebelepší. 

V obou případech neoprávněných myšlenek z minulosti a směřující do budoucnosti se držíme jedině správné zásady, že žijeme jen v přítomnosti, tzn, ve Věčnosti. Minulost jsme dávno pohřbili a budoucnost patří samé Prozřetelnosti. Proto okamžitě odmítneme jakoukoliv myšlenku, která se nám sama nabízí z minulosti či budoucnosti, a současně si uvědomíme přítomnost - Věčnost.     

Romány i když jsou psány s výchovnou tendencí, jsou snůškou takových neskutečných myšlenek, událostí, vzpomínek z minulosti a my je čteme nejvíce pro zábavu a velmi zřídka pro své ponaučení, které měl spisovatel na mysli. Přesto však  pokud jsou velice poutavé svými postavami, do nichž autor vkládá kus své fantazie a vlastností, v nás zůstanou určité stopy líčených povah románových hrdinů a my se s nimi velmi často setkáváme v naše životě aniž si uvědomujeme odkud přišly. Někdy si ovšem s oblibou takovou postavu kreslíme sami a vědomě jí v sobě prožíváme.