Nadmíra šetrnosti s falešnou lítostí

04.10.2021

Dívám se, jak manželka bere příliš mnoho dříví při topení v kuchyňských kamnech, kde má vlastně později po založení ohně topit jen uhlím. Považuji to za zbytečné plýtvání dřevem a pokaždé při tom pociťuji falešnou lítost. Dřeva sice máme jinak dost, ale přesto se stále domnívám, že plýtváme, a pociťuji skoro při každém přikládání dřeva do kamen tu nepříjemnou lítost, které se těžko zbavuji. Tato lítost je rozhodně falešná, neboť prakticky vzato, je-li špatné uhlí, musíme zřejmě také přikládat více dřeva, abychom udržovali správný a vydatný oheň k vaření jídla. Druhá věc je, že nikdy neušetřím tam, kde to není namístě, a proto žádného dříví nelituji ani ve snu. Co je třeba k udržování normálního a slušného života, je možno vždy používat podle potřeb a podle toho, jakou máme zásobu. Nemůžeme například nadmíru šetřit na jídle, jestliže máme hlad a jsme vyčerpáni prací nebo jinou duchovní a duševní činností. Nesmíme litovat ani toho, jestliže si někdy koupíme něco lepšího, co se nám líbí a k životu to nutně potřebujeme.

Nebo třeba nadmíru šetříme peníze, ukládáme je do spořitelny, do banky, a když tam někdy nemůžeme dát určitý obnos jako další přírůstek vkladu, velice toho litujeme. Když potom nastal neočekávaně obrat v penězích snížením jejich hodnoty a přicházíme o více než osmdesát procent svých úspor, trháme si lítostí vlasy na hlavě a marně lamentujeme, proč jsme si za ztracené peníze již dříve nekoupili potřebné věci.

Třeba také litujeme nosit dobré šaty i ve všední dny, i když máme šatů dost. Ale šetříme si je, aby nám vydržely velmi dlouhou dobu. Když na nich moli vyžerou kus látky, zase litujeme, že jsme si jich ani neužili. Ze šetrnosti je lidem líto koupit si nové věci jako nové tyče do záclon, staré jsou již opotřebované, škaredé, nebo mlýnek na mák nebo maso, starý je již neupotřebitelný a to jedině proto, aby co nejvíce ušetřili. Ve skutečnosti však šetří jen pro hromadění kapitálu, a kdyby měli sebevíce ušetřeno, bylo by jim líto si z tohoto našetřeného obnosu něco koupit. Nadmíru šetří na sobě a na všem, co mají, a je jim líto si koupit i něco potřebného, protože by se zmenšil jejich hlavní cíl na světě - kapitál, moloch, kterému obětují i své zdraví, aby co nejvíce vzrůstal a těšil je.

Rodiče, kteří takovýmto způsobem ušetřili mnoho peněz a darovali je svým dětem, velice litují a prolévají hořké slzy nad tím, když jejich děti těžce ušetřený kapitál lehkomyslně promrhávají, přímo rozhazují plnýma rukama. Je zbytečné nadmíru šetřit a potom litovat, když si z našetřeného obnosu normálně kupujeme věci potřebné ke slušnému životu. Ušetřit si na něco, co k životu potřebujeme, je správné, ale šetřit jenom pro hromadění kapitálu (snad jen pro děti) je rozhodně nesprávné, zvláště šetříme-li na úkor svého zdraví a omezujeme-li tím svůj slušný život. Nakonec zpravidla litujeme, proč jsme zbytečně tolik šetřili, že jsme si nedopřáli ani dostatek jídla a pohodlí a šetřili jsme jen pro ty děti. A co z toho máme nyní - nic než lítost a zklamání. Ale to je již pozdě. 

Kdybychom si však našetřili právě tolik duchovního a duševního bohatství jako hmotného, bylo by nám dnes nadevše lépe, protože hmotné bohatství zde necháme, ale bohatství duchovní a duševní si bereme s sebou do Věčnosti, a toho jistě nikdy nebudeme litovat, ale jen se z něho radovat! To je náš největší poklad!