Náhlé ztracení půdy pod nohama

12.06.2021

Jsme přítomní určitému úřednímu jednání, kde jsme důležitým činitelem. Během rozhovoru o tom či onom problému, věci se náhle ocitneme před určitou otázkou, kterou ani jako odborníci nemůžeme ihned rozřešit a správně na ní odpovědět. Nikde nemáme žádný opěrný bod, o který bychom se mohli opřít. Odpovídáme vyhýbavě, nerozvážně se zapleteme do věcí a nakonec mluvíme páté přes deváté, což znamená, že jsme se dostali na scestí, že ztrácíme půdu pod nohama. Nakonec sklidíme jen zasloužený posměch. Příčinou je buď vynechání paměti, jestliže jsme zmíněnou otázku prostudovali, nebo jsme se k předmětu jednání špatně připravili, neb to byla neočekáváná otázka, na niž jsme nebyli dobře připraveni, nebo to byla žvanivost, která nás svedla na scestí. Konečně to mohla být i domýšlivost, již, jak víme, je prázdný hučící sud. 

Jiný příklad: Přihodí se nám, že se při úředním jednání s druhou osobou tak rozčílíme, že se ne nemůžeme ani opanovat, a ve zlosti a rozčilenosti se dopustíme lecjakých nerozvážných hrubostí, omylů, pomluv, lží, nadávek, urážek a vůbec zbytečného neslušného chování vůči druhé osobě i v tom případě, když nás druhá osoba sama vyprovokuje. Tím hůře pro nás, jestliže se necháme od takové osoby vyprovokovat. Rozčílením a zlostí, které nelze ničím omluvit, ztrácíme náhle půdu pod nohama a nejsme nikdy pány situace. Z této situace těží jen protivník, jemuž se musíme nakonec sami omluvit a leccos mu i prominout. Odnese si od nás špatný příklad z našeho chování. 

Také v umění se často projevuje tato vlastnost, které umělci říkají tréma, ale ve skutečnosti je to jen ztracení půdy pod nohama. Například v divadle vypne herec na okamžik svou pozornost a soustředěnost na souvislost hry a následkem toho vpadne špatně do souhry, což působí velmi komicky a disharmonicky na celé představení, zvláště když tato jeho chyba nabývá větších rozměrů. Dotyčný umělec je nakonec zmatený a sklízí jen posměch. 

V politickém životě se dožíváme častých krizí vlád a politických stran, když se nemohou dohodnout ohledně nějakého důležitého problému pro svou jednostrannost a neústupnost v názorech, a tak ztrácejí půdu pod nohama, nemajíce se jeden ani druhý a co opřít. Proto musí dojít k volbám, aby jejich politika byla zajištěna voliči z celého národa. Také každá násilnická diktatura ztrácí půdo pod nohama, jakmile se nemůže opřít o vnitřní a zahraniční politickou a vojenskou moc. 

Z těchto všech zde uvedených případů soudíme, že ztracení půdy pod nohama vzniká tam, kde se nemáme o co opřít tj. v prvé řadě o svou pevnou vůli a vědomí a naprostou vyrovnanost, která nás chrání před jakýmikoliv výkyvy. Dále vzniká tam, kde se nemůžeme opřít o mocenské postavení, o své vědomosti, o své pozitivní (aktivní) a negativní (pasivní) vlastnosti, jež nám mají vlastně sloužit, dále když ztrácíme své mocné přátelé, když ztrácíme víru v sebe sama a podobně. 

Jen naprosto vyrovnaný člověk nikdy neztrácí půdu pod nohama, protože se opírá o svůj nejvyšší Ideál tj. o Boha, s nimž je ztotožněn.