Naivní důvěřivost v každého

23.10.2021

Jsme-li jako děti a důvěřujeme-li bez rozdílu každému, pak na tuto svou vlastnost doplácíme. Například: Důvěřuji jednomu neznámému člověku při příležitosti cestování na dráze a prosím ho, aby mi chvilku počkal u mých zavazadel, protože chci asi na čtvrt hodiny odejít vyřídit jednu nutnou záležitost. Odejdu a po příchodu zjišťuji, že neznámý muž mezitím zmizel i s mými zavazadly. Nebo poprosím svého známého, aby mi cestou do města odeslal poštou doporučený dopis, a dám mu na to i peníze. Můj známý převzal dopis i peníze a přislíbil, že dopis odevzdá na hlavní poště jako doporučený. Na tento doporučený dopis nedostávám dlouhou dobu odpověď, a proto píši znovu adresátovi lístek s dotazem, zdali již obdržel můj dopis, který jsem mu zaslal před dvěma týdny. Odpoví, že dopis neobdržel. I ptám se známého zdali můj dopis tehdy náhodou nezapomněl v kapse a neodevzdal jej na poštu, protože adresát dosud dopis neobdržel. Tázaný trochu překvapivě odpověděl, že dopis tehdy odeslal a současně hledal v kapsách stvrzenku od zmíněného dopisu, ale zřejmě ji neměl. Dopis se tehdy ztratil. Ve skutečnosti však můj známý ze zvědavosti, co tak důležitého píši jednomu vysoce postavenému úředníkovi, můj dopis otevřel a přečetl.

Může se nám stát velmi nepříjemná věc, že příliš důvěřujeme určité známé osobě a sdělíme jí něco dost důležitého, například něco z politického života mého známého přítele. Za několik dní jsme překvapeni, že náš známý přítel, o němž jsme před několika dny vyprávěli něco z jeho politického života známé osobě, ale celkem nic závažného, byl náhle předvolán k příslušným úřadům, kde jej vyslýchali. Věc se ihned objasnila, že jsme toto nepříjemné vyslýchání svého přítele sami zavinili příslušnou naivní důvěřivostí, i když vůči známým osobám, které toho zneužili. 

Zde z uvedených případů si uvědomujeme, že nikdy není radno svěřovat se s něčím vážnějším druhým osobám, o nichž nejsme naprosto přesvědčeni, že nám nikde neuškodí a naší důvěry nikdy nezneužijí. Konečně je to jenom naše chyba, že to, co pokládáme za důležité, svěřujeme ještě i druhým nepovolaným osobám, přestože jsou to naší přátelé, dokonce bratři, sestry, rodiče. Pokud takovou důležitou věc víme a pro druhé nemá žádný význam, ba ani pro ty, kterých se věc týká - těm by to spíše uškodilo - ponecháváme si svá tajemství výhradně pro sebe a nikdy o tom nikomu nic neříkáme. Vše ponecháváme vývoji, budoucnosti.

Z válek známe mnoho případů, kdy důvěřiví (naivní) lidé prozradili něco ze svého politického smýšlení svým známým, kterým naprosto důvěřovali, a netrvalo to dlouho a jejich tajemství se dostalo až ke sluchu příslušných úřadů, které z toho vyvodili důsledky, tj. dotyčné osoby zatkly a uvěznily. I zde máme krásné ponaučení, že naivní důvěřivost se nikdy nevyplácí.

Pro naivní důvěřivost většina lidí zbytečně trpí. Jsou jako děti a důvěřivě vyžvaní, co jim přijde na jazyk. Takoví lidé v sobě neudrží žádná tajemství, a proto jim nesmíme vyzradit nic vážnějšího, z čeho bychom měli později nepříjemné následky. Jen zasvěcenci mohou s naprostou důvěrou sdělit třeba něco důležitého z magické vědy, umění tomu kdo je naprosto spolehlivý a koho mohou jasně prohlédnout jako v zrcadle. U jiných lidí je vždy možné, že sdělenou věc ve žvanivosti prozradí dalším nepovolaným osobám, a nakonec jej z toho vždy jen zklamání, nepříjemnosti, škoda.

Proti naivní důvěřivosti, která není skoro nikdy namístě, snad jen u dítěte, když naprosto důvěřuje svým rodičům, stavíme správnou důvěru jednoho člověka vůči druhému alespoň ve všech případech normálního života podle vzájemného poznání. Jinak koho neznáme, jsme před ním ostražití, opatrní a nesvěřujeme mu nic, co pokládáme za důležité. 

Na důvěře stavíme společenský, vzájemný poměr a podle toho si upravujeme i svůj život. Protože jak víme, bez vzájemné důvěry je život velmi těžký.