Naivnost

01.11.2020

S nelíčenou přirozenou prostotou člověk daleko nedojde. Jsme-li již takoví, nesmíme se domnívat, že i ostatní naši bližní jsou také takovými. Odhalíme-li jim například náš prostý a upřímný názor na tu nebo onu věc, vysmějí se nám nebo nás budou považovat za dětskou naivku, s níž nemohou jednat o žádných vážnějších problémech. Jsme pro ně příliš naivní, dětští, a proto nás považují za méněcenné. 

V pocitu naivnosti si skutečně připadáme jako velké děti, dívající se na ostatní svět dětskýma očima, neboť považujeme vše, s čím přicházíme do styku, za velmi prosté, čisté, pravdivé, neškodné, laskavé, milované a takové, jak se toto vše představuje nevyvinuté dětské duši. Takoví lidé jsou hodni politování. Světu se jeví dokonce jako přihlouplí, neboť se se svou prostou důvěryhodností a naivností setkávají velmi často i se zlomyslnými lidmi, kteří je v takovém stavu a náladě sobecky využívají a zneužívají pro své nekalé záměry a škodí jim, hlavně po stránce mravní, na zdraví i na majetku. Teprve snad po zlých zkušenostech dospějí naivní lidé ke zdravému názoru, že vše není tak ideální, jak si představují, a rázem se zbavují této dětské vlastnosti, která v nich zůstala, i když odrostli. 

Naivnost je negativní (pasivní) vlastnost, která v člověku dominuje, pokud nepozná rub a líc všech živlových vlastností, působících na něho právě prostřednictvím jiných osob, aby jej vymanily z jeho dětské povahy a názorů. Naivnost je stavěna na pocitové povaze a převaze  a na nedostatečně vyvinutém intelektu: přitom je prosta veškeré sobeckosti. Je přímá a upřímná nezná faleš, neupřímnost, vše přijímá nezkresleně a velmi snadno se dá upoutat jakoukoliv lží a falešnou nástrahou. Něco třeba i špatně vykoná, protože je naprosto důvěřivá a zklamání poznává až příliš pozdě. 

V naší magické soustavě a postupu si tuto absolutně čistou a krásnou dětskou vlastnost zachováváme pro svůj vyšší Ideál, kterému absolutně věříme a zcela a bezvýhradně se mu odevzdáváme jako jeho pravé děti. Neboť před absolutní všemohoucí Prozřetelností vlastně ve své ubohosti a nepatrnosti opravu nic neznamenáme, a proto k Prozřetelnosti právem přicházíme v nejhlubší pokoře a lísce, upřímnosti a čistotě s naprostou důvěrou, jaké jsme jen schopni jako její děti.