Napodobování bližního jako opice

04.06.2021

Často jsme svědky, jak někdo nevědomky napodobuje chování a způsoby svého bližního. Takový člověk je opravu jako opice. Kde co vidí, ihned se po tom bez rozmyšlení opičí, napodobuje to. Jsou to zpravidla nesamostatné povahy, které rády respektují povahy silnější, a co se jim na nich líbí, zvláště nějaké gesta, zvyky, obyčeje, líbivá slova, věty, všeobecné chování, to vše na sobě opakují a stávají se tak epigony. Berou-li si příklad z dobrého chování, zvláště když poznávají pevnou vůli a dobrý charakter druhého člověka, mají z toho zisk. Tím si nepřímo zlepšují svůj charakter. Ovšem v takovém případě se musí dokonale vžít do tohoto nového napodobovaného chování, takže se toto veškeré odkoukané chování stává jejich majetkem a pak jim již není cizí, ale je to jejich vlastní zlepšený charakter. 

To však mohou být jen řídké případy. Horší je, když si někdo od svého bližního vybírá špatné návyky a obyčeje. Každý člověk miluje určitou změnu ve všem, tedy i charakteru, a jeho podvědomí mu v tom znamenitě pomáhá, a to tak, že o tom ani neví. Teprve když na jeho převzaté zvyky poukazují druzí, uvědomuje si je. Ale pak si již těžko od takových zlozvyků odvyká. 

Mnohem více jsou touto vlastností postiženy děti. Ty ve svém vývoji vidí v dospělých osobách svůj vzor. Proto co se jim líbí, to ihned napodobují, ať je to dobré nebo špatné. Velmi záleží na rodičích a učitelích, jak děti, které rády vše napodobují, vychovávají a učí. 

Samostatný člověk bystře pozoruje chování bližních, a shledá-li na někom dobrou, ba velmi dobrou vlastnost, kterou sám nemá dobře vyvinutou, bere si z něho vědomě dobrý příklad a tuto dobrou vlastnost sám v sobě pěstuje a zdokonaluje. To je ovšem vědomé a dobré napodobování určité pozitivní (aktivní) vlastnosti druhého člověka. 

Dokonce je-li člověk na vysokém odpovídajícím stupni duchovního a duševního vývoje, může vědomě napodobovat samotného Boha-Stvořitele. Vidíme, že tuto vlastnost můžeme nevědomě i vědomě používat k dobrým a špatným účelům, návykům a zvyklostem. To vše záleží na našem rozhodnutí, na inteligenci, na stupni našeho vývoje a na tom, čeho tím chceme dosáhnout. Jak se říká, v rukou vědomého člověka je tato vlastnost dobrodiním a u nevědomého může být jeho zkázou, zvláště bere-li si příklady od lidí se špatnými zlozvyky, jako je opilství, hazardní hry, smilstvo, závist, zlost a podobně. 

Zneužívání touto vlastnosti se nejlépe uchráníme naprostou samostatností, kde nepřipouštíme nic, co by nám škodilo. Příklad si bereme jen z dobrého a ten si vložíme do své samostatnosti. Vše, co vidíme na druhém, je pro nás cizí, to nikdy nebereme za své, jen se z toho můžeme nanejvýše poučit a poznávat, co je na tom dobré a nedobré. To budiž naší zásadou!