Naprosté spoléhání na svou inteligenci v práci a při styku se svými bližními

24.10.2020

Právem vždy spoléháme na to, co umíme, čeho jsme schopni a co můžeme svými schopnostmi, hlavně duchovními a duševními, dokázat. Nesmíme se tudíž přeceňovat, ani podceňovat. Vždy odhadneme,  kam až smíme zajít, abychom neutrpěli nějaký neúspěch nebo zklamání. Tyto schopnosti, inteligenci si ověřujeme po celý život při styku se svými spolupracovníky, bližními. Na sklonku svého života se po bohatých a plodných zkušenostech můžeme naprosto spolehnout na svou inteligenci, kterou jsme si vypěstovali a která nás již nikdy nezklame. Je však třeba, abychom se při tom vždy vyvarovali sebemenších omylů, chyb, a když se u nás přece jen někdy vyskytnou, abychom si tyto své nedostatky dobře zapamatovali a příště se jich nedopouštěli. 

Chybami se učíme, a proto je nesmíme opakovat, ale zcela vymýtit, neboť jinak by naše spoléhání na vlastní inteligenci velice trpělo. Zkrátka a jasně, chováme se bezvadně, jak jen nejlépe dovedeme, a naše myšlenky, city, schopnosti, vlastnosti a umění, které tvoří jádro naší inteligence, nás k tomu vedou. Těžko je tomu, kdo si není jistý, zdali by s úspěchem mohl zastávat to či ono, i když ví, že k tomu má určité schopnosti. Je to strach, obava, že by to snad přece nedokázal. To je velká chyba, neboť v jeho inteligenci zeje mezera, schází mu onen článek soudružnosti, tj., jistota a spoléhání se na vlastní schopnosti, na svou inteligenci, že tu či onu věc, práci může vykonávat, řešit podle své vlastní vůle a inteligence. To je takzvané sebepodceňování. V jiném případě si zase jiný člověk troufá vykonat, zastávat něco, na co podle svých schopností nestačí, ale jeho, dejme tomu, ctižádostivost, chamtivost, touha po penězích, popřípadě i drzost jej k tomu rozhodnutí přímo nutí a on je uposlechne, protože jej tyto vlastnosti samy ovládají. Proto musí nakonec v tom, co je nad jeho síly, ztroskotat. To je zase přeceňování vlastních sil, schopnosti a inteligence. 

Každý mág, který sám sebe ovládá a má určitou rovnováhu, může velmi dobře ocenit sám sebe, zdali může tu či onou práci, funkci, zastávat, vykonávat a tím se uchrání jakéhokoliv nezdaru, neúspěchu. Tímto způsobem získává naprosté spoléhání na svou inteligenci v práci a při styku se svými spolupracovníky, bližními. Jednáme-li se svými spolupracovníky, což se stává i v době našeho společného zaměstnání, nesmíme být překvapení jejich chováním, řečmi, které by se nás přímo dotýkaly. Naopak jsme vždy bystří a připravení v naprostém klidu na jakékoliv jejich stanovisko, názor, rozhodnutí, ať se nás to dotýká kladně nebo záporně. Naše inteligence, tj., naše správné pochopení té či oné věci nám vždy poskytne příležitost ke správnému a rozumnému jednání. 

Na každou věc tedy reagujeme vždy a za každých okolností s klidem a s rozvahou, projednáváme jí jen tehdy, když jsme k tomu oprávněni podle svého postavení, funkce. 

Takovým způsobem se naučíme slušně a šetrně jednat se svými spolupracovníky, bližními a také pracovat s naprostým spoléháním na svou inteligenci, kterou nikdy nepřeceňujeme ani nepodceňujeme. Setkáme-li se s lidmi nezasvěcenými, kteří by z nás chtěli něco, jak se říká, vytáhnout, hlavně ze zvědavosti, dovedeme se situaci dobře přizpůsobit a stavíme se hloupými tak, aby nikdo neprohlédl, kým opravdu jsme. Touto formou zachováváme své tajemství v naprosté mlčenlivosti a naše naprosté spoléhání na inteligenci v této úloze z nás dělá jisté a dobré herce. Víme, že i herec musí být velmi inteligentní, aby sehrál svou roli tak, aby v něm v takovém případě nikdo nepozoroval nic, co v sobě skrývá.