Nectižádostivost

24.01.2021

Jsou určité příčiny, které nás dráždí k projevům ctižádostivosti. Například: Rád bych se pochlubil nějakou svou odbornou znalostí určitých problémů před svými bližními, abych za to sklidil pochvalu, uznání, odměnu, úctu a lásku. Jsem naplněn ctižádostivostí, aby mně ostatní zdravili dříve, nežli bych pozdravil je. Má ctižádostivost mne vede k tomu, abych se něco dobře naučil a abych potom zase sklízel pochvalu a uznání, úctu, diplom atd. To vše si musí člověk nejprve jasně uvědomit, aby se v tomto směru stával opačným, tj., nectižádostivým. Jasně říká moudré ponaučení: Kdo požaduje a dostává odměny od tohoto světa, nemůže je obdržet od světa neviditelného v daleko vyšších, významnějších formách. 

Je to naše nectižádostivost která nás dělá skromnými, která nám pomáhá k úspěchům ve všem našem počínání, která nás vymaňuje z malicherností a domýšlivosti zevních okázalostí, po nichž nikdy netoužíme, protože bezpečně víme, jak jsou nicotné. Dnes mají platnost a zítra se rozplynou jako pára nad hrncem, nic z nich nezbude, jen příčina ctižádostivosti. Pravou nectižádostivostí však docilujeme úcty a lásky všech ostatních bytostí, s nimiž přicházíme do styku: tento stav si však ani neuvědomujeme, protože na to vůbec nemyslíme. Působí v nás pouze tato vlastnost a zároveň ovlivňuje všechny bytosti, s nimiž se stýkáme. A právě tyto bytosti dobře a správně reagují na tuto vlastnost, které projevují svou lásku a úctu, tedy nikoliv nám, ale zmíněné vlastnosti. My jsme jen jejími nositeli a ona podle naší dobré vůle působí v nás a mimo nás. 

Současně s nectižádostivostí v nás roste sebepoznávání, tj., Věčnost, znalost univerzálních zákonů, povšechná znalost hierarchií ve vesmíru, poznávaní všech příčin a následků, poznávání povah, charakterů druhých lidí, poznávání univerzální Pravdy vždy, všude a ve všem. To je velmi významný účinek pravé nectižádostivosti na naše ostatní vlastnosti, které se takovýmto způsobem vzájemně doplňují. Nectižádostiví člověk také nikdy neulpívá na nějakých hodnostech, vyznamenáních, pochvalách, odměnách, uznávání a vůbec na ničem, co by jej podněcovalo k  jakékoliv ctižádostivosti. 

Jako žáci magické vědy a umění jsme sice ctižádostiví při cvičeních a naukách, věděních, ale tato dobrá ctižádostivost pramení z upřímné touhy po sebepoznání a po dosažení nejvyššího Cíle, nejvyššího Ideálu, přičemž nesleduje naprosto žádnou pochvalu, uznání, odměnu, i když se nám jí dostává jako žákům od našeho Mistra. Takovým uznáním, pochvalou se stáváme naopak skromnějšími, neboť si jasně uvědomujeme, že tuto pochvalu si nikdy nezasluhujeme a že tato přímá chvála patří jedině našim vlastnostem, které v nás působí, stále nás vychovávají, posilují nás a poučují. My je pouze řídíme a používáme k nejšlechetnějším účelům. Všeobecně pak jakýkoliv úspěch nepřičítáme sobě, ale svým univerzálním vlastnostem, silám, s nimiž operujeme, které ovládáme a které tvoří celou naší osobnost. V tom směru jsme naprosto nectižádostiví, skromní a pokorní, pouze si jasně uvědomujeme, co můžeme a nemůžeme podle stupně svého vývoje dokázat se svými schopnostmi, silami, vlastnostmi, jež jsou nám vždy k dispozici a které po celou dobu dočasného života stále prohlubujeme a zušlechťujeme.