Nedbalost na zkušenosti

14.07.2021

Motto: Zkušenost je nám vždy dobrým rádcem a ukazatelem.

Kdo nedbá na zkušenosti, bývá často zklamán nezdarem. Jak z praxe víme, zkušenost získáváme dlouholetou  životní praxí v tom kterém oboru zaměstnání a hlavně v soukromých životních událostech. Tyto zkušenosti jsou pro nás cenným příspěvkem do našeho dalšího denního zaměstnání a způsobu života. A jestliže je moudře a výhodně používáme, uchráníme se mnohých škod, zklamání, neúspěchů a podobně.

A naopak, kdo své zkušenosti ignoruje, zapomíná na ně, musí si je znovu tvořit, často za vysokou cenu a za újmu na majetku, zdraví a i na úkor samotného života. V takovém případě bychom tento postup mohli nazvat zbytečným mrháním výsledky naší práce, úsilí a vrácení se vždy k něčemu, co jsme již dávno prožívali, aniž bychom výsledky svého úsilí mohli zlepšit, zpevnit právě nabytými zkušenostmi.

Je to také určitý druh lehkomyslnosti, nepracujeme-li na základě svých životních zkušeností, které jsou pro nás nezbytnou pomůckou pro náš budoucí život. V určitých případech můžeme nedbat jen těch zkušeností, které jsme nahradili zkušenostmi novými, lepšími, prospěšnějšími. Podnikáme-li něco nového a nepřehlížíme-li k dosavadním zkušenostem, zpravidla nedocílíme vyšších výsledků, než jaké očekáváme. V tom případě býváme zklamáni.

Mládí nemá zpravidla ještě mnoho zkušeností ze života, a proto si takové zkušenosti musí pracně a mnohdy velmi těžce vydobývat. Čím je člověk starší, tím více nabývá zkušeností a tím se také stává rozumnějším, ba moudřejším. Kdo si však své zkušenosti nezařadil do podstatných pouček a do vědomí svého života, nemá zvláštní životní úspěchy, na všechno své jednání zpravidla doplácí, sám se tím vědomě okrádá, šidí a snižuje tím svou životní úroveň. Takoví lidé si připomínají své zkušenosti zpravidla až tehdy, když utrpí nějakou škodu, újmu na zdraví, majetku a podobně, tedy příliš pozdě.

Bez zkušenosti by nebylo vývojové stránky našeho života. Stáli bychom u své kolébky jako malé děti a nevyvíjeli bychom se zdravě, ať bychom dosáhli sebedelšího věku, stáří. Proč se lidé ve stáří zpravidla stávají dětinskými? Protože je obyčejně opouští paměť a s ní jim zároveň unikají všechny jejich dosavadní zkušenosti, kterými se dříve řídili a jimiž upravovali svůj život.

Mnohé moudré a velmi prospěšné zkušenosti nám zanechali nejvznešenější lidé na světě - zasvěcenci - kteří své životní zkušenosti ohledně svého vznešeného života museli mnohdy draze platit, hlavně újmou na zdraví a na majetku.