Nedostatečné snášení pronikavého pozorování naší osobnosti bližními

01.11.2021

Někdy dobře nesnášíme pronikavější pozorování naší osobnosti bližními. Proto od nich odvracíme zrak, reagujeme na to i citem, jsme rozpačití, roztržití, mluvíme nesouvisle, zřetelně projevujeme neklid a snažíme se tomuto pro nás nepřijímanému pozorování uniknout. V této vlastnosti se zračí určitý odstín naší slabosti, protože kdybychom byli jen trochu vyrovnáni, nemohl by nás nikdo přivést do rozpaků pouhým ostřejším pohledem. Této vlastnosti podléhají nejvíce lidé neupřímní, slabé vůle, nesnášející samozřejmě již přímý pohled druhých osob, zejména na pohled pronikavý.

Tváří se, jako by neměli čisté svědomí, nehledí mluvícím osobám přímo do očí. Přímé a ostré pohledy ostatních lidí dobře nesnášejí také lidé bázliví, protože se jich bojí. 

Normální člověk také dobře nesnáší klidný pohled vycvičeného mága a svůj zrak od něho odvrací. V ostrém a přímém pohledu se projevuje určitá snaha, přání nepřímo vnutit svému bližnímu svou převahu, autoritu, a pokud se ten, který ostrému, klidnému a přímému pohledu podléhá, kvůli slabší vůli nedovede ubránit převaze bližního, a stává se zřejmě neklidným. Podléhá jeho autoritě. V jistém smyslu je to také měření sil vzájemnou kontrolou v pohledu obou bytostí. 

Víme, že člověk za určitých okolností dovede svým soustředným zrakem ovládat i nejdrsnější zvířata - tak to dělají krotitelé zvířat. Jakmile dravé zvíře sklopí zrak, je to známka, že svému krotiteli podléhá, a udělá to, co po něm krotitel vyžaduje. Je také velmi důležité, co do svého pohledu na bližní vkládáme, co tímto pohledem vyjadřujeme, neboť podle toho také napadený změní své chování vůči nám. Podíváme-li se na něho zlostě a nenávistně, napadený, není-li zrovna slaboch, na to silně reaguje a svým chováním nám dvojnásobně splácí naší zlost vyjádřenou nenávistným pohledem. A naopak, doprovázíme-li svůj pohled láskyplným pocitem a úsměvem tj. vkládáme-li do pohledu projev přátelství a lásky, jistě ihned pocítíme odezvu u bližního v tomtéž poměru a snad s ještě vetší intenzitou. 

Pouhé pozorování vyjadřuje pochopitelně i zvědavost, a proto napadený buďto odvrací svůj zrak, a nebo jej hermeticky uzavře, aby unikl zvědavosti. Proti tomuto pronikavému pozorování se vždy bráníme naprosto klidným pohledem a pevnou uvědomělou vůlí, že nás nic na světě nemůže rozrušit.