Nedostatečné zakrývání toho, co nechci, aby druhý viděl

02.11.2021

Někdy svou neopatrností dopustíme, aby se od nás někdo dověděl to, co nechceme. Je to v prvé řadě naše nepozornost vůči tomu, co říkáme, s kým mluvíme: nejsme dostatečně zběhlí, abychom se vyvarovali některých výrazů a vět (pronesených myšlenek) které naznačují naší skrývanou záležitost, věc. V příslušném okamžiku nemáme vhodnou výmluvu, nejsme dostatečně chytří a bystří, abychom nepřetržitě a souvisle sledovali nit svých myšlenek a řečí, a tak nám vždy unikne něco, z čeho druhý pozná, co vlastně máme v úmyslu, co v sobě skrýváme.

Ze zkušenosti víme, že nesmíme všude říkat pravdu, kterou by druzí nesnesli, protože by jim to velice ublížilo, dokonce by je to mohlo i zabít. Nebo neříkáme pravdu tam, kde bychom jako mágové prozrazovali svá tajemství před nezasvěcenými osobami, čímž bychom si velmi uškodili. Proto se musíme stát dobrými herci mezi lidmi, abychom vše sehráli tak, že na nás nikdo nepozná, kdo ve skutečnosti jsme. Veškeré vnitřní jednání halíme do neproniknutelné tmy příslušnou hrou, sehranou jen pro tento účel. V takových případech není vůbec chyba, používáme-li přiléhavé a dobré výmluvy, i když nejsou pravdivé, a dokonce jsme povinní používat všechny negativní (pasivní) vlastnosti a prostředky, které vedou k tomuto vznešenému cíli tj. k zakrývání toho, co si nepřejeme, aby druzí věděli. Tato negativní (pasivní) vlastnost je vlastně nepřímým prozrazováním všeho toho, co sami pokládáme za tajné, za nepřístupné ostatním nepovolaným osobám. 

Někdy se přihodí, že jsme shodou okolností nuceni vyjádřit se o některém pro nás choulostivém problému, a pokud to odpovídá všeobecné znalosti zevního světa, můžeme o tom v rámci těchto všeobecně známých věcí, problémů klidně hovořit, ale jsme při tom velmi opatrní, abychom se nepustili dále, nežli smíme. Jinak o vážných věcech naprosto pomlčíme a vhodně se vymluvíme. Mnozí lidé jsou velice zvědaví a někdy nás překvapí nevhodnými otázkami, na které podle toho musíme také odpovědět, a to tak, jak si nicotná zvědavost zasluhuje. Přitom zvědavým lidem samozřejmě neodhalujeme ani cíp pravdy. 

Zvláště chytří a mazaní lidé dovedou za určitých okolností z člověka vytáhnout to, co si přejí. V takovém případě musíme svou připraveností, bdělostí a ještě s větší mazaností zabránit, aby z nás nevytáhli ani to nejmenší, co si přejí vědět. A naopak jako mágové máme v takovém případě možnost odkrýt jejich třeba i nekalé a sobecké úmysly.