Neochota

17.03.2021

Můj známý mě prosí o pomoc v určité věci, ve které se tak dobře nevyzná. Zlomil se mu klíč ve dveřích, nedovede jej odstranit, kdežto já jsem v této věci odborník, zámečník a jistě by pro mne byla maličkost dát jeho zámek u dveří zase do pořádku. Jenže já nemám chuť ani náladu se do této malé opravy pustit, protože mám doma svou práci, a konečně mi za to nic nedá, tak proč bych mu dělal otroka. Ať si to opraví sám nebo ať si dojde k jinému zámečníkovi. Tak uvažuji a řeknu mu, že právě teď nemám čas. Odejde udivený, skoro uražený, zklamaný. Ví, že mi také častokrát pomáhal na poli při sklizni brambor nebo mi obstaral některé důležité věci do domácnosti. Je to neochota, kterou mi dotyčný člověk nikdy nezapomene. Jenže moje neochota se nedá nikterak překlenout ani těmito úvahami, ani tím, čím mi kdysi pomohl. Zůstávám neoblomný. 

Jak vidíme, cílem neochoty je za žádnou cenu nikomu nepomáhat, i kdyby to někdo velmi nutně potřeboval. Avšak touto vlastností neškodíme svému bližnímu, jemuž jsme odřekli okamžitou pomoc, ale sami sobě, protože nevíme, zdali v budoucnosti nebudeme také potřebovat nějakou pomoc, a snad v daleko horší situaci, nežli byl náš známý. A taková příležitost se jistě dříve či později dostaví. Na to můžeme vsadit krk. 

Příklady: Někdo pomáhá svému sousedovi sklízet obilí v době žní, ale dělá to velice neochotně a s naprostou vypočítavostí tak, aby mu nepomohl více, nežli on zase vypomůže jemu, až jej bude potřebovat. Sice to na sobě nedává znát, ale v duchu této nedobré úvahy a neochoty také pracuje jen tolik, aby se neřeklo, že mu vůbec nechce pomoci. To je také určitý druh neochoty, ale neochota falešná, která se u takového člověka navenek projevuje neochotnou a povrchní prací. Zpravidla bývá tento jeho skrytý úmysl brzy odhalen a jeho soused jej více o pomoc nepožádá a také mu sám už nikdy nepomůže. 

Ovšem někdy jsme právem neochotní pomáhat někomu, kdo si naší pomoc nezasluhuje. Příklad: Známý, bohatý člověk nás požádá o opravu rádia nebo žehličky, v čemž se vyznáme. Protože je, jak se lidově říká, držgrešle, nechce nikde, kde právě nemusí, za nic vydat ani haléř: proto využívá naší dobroty a přátelství, aby na nás něco ušetřil. Ví, že za tuto přátelskou pomoc, opravu nebudeme nic účtovat. V takovém případě je naše neochota namístě, a proto se nějakým vhodným způsobem vymluvíme, abychom jej třeba neurazili. 

Poznáváme, že neochota je vlastnost, kterou můžeme používat jak pro dobré tak, pro škodlivé účely. Jen je třeba vždy dobře rozeznat, kdy a kde je taková neochota namístě. Jistě neodřekneme přátelskou pomoc někomu, kdo si tuto pomoc zasluhuje a přátelsky nás o ni požádá. Za takovou pomoc si samozřejmě nic nevezmeme, žádnou odměnu nežádáme. Je to naše povinnost, abychom vždy a všude pomáhali podle svých možností tam, kde je naše pomoc na místě. Děláme to s radostí a velice ochotně, neboť víme, že i my můžeme někdy být v nouzi a tehdy nám také bude milá a prospěšná pomoc našich bližních. 

Neodůvodněná neochota je odrůdou sobectví, jež se projevuje u lidí, kteří ze sobeckých důvodů nemají pochopení pro přátelskou pomoc svým sousedům, bližním. Zde jim chybí pravá láska k bližním. Zapomínají, že onu pomoc, kterou neprávem odmítají potřebným bližním, tu samou pomoc, ale ještě ve větší míře odmítají sami sobě v blízké či vzdálené budoucnosti. Jejich osud je o tom jistě dobře poučí!