Neopodstatněná výmluva

Dělá-li někdo chyby, omyly, má z toho zpravidla nedobré následky. Proto se tyto své nedostatky snaží nějakým způsobem odstranit, zahladit a k tomu právě nezřídka používá různé nedostatečné a neopodstatněné výmluvy. Například: V kanceláři něco zapisuji do knih, pomůcek, protokolů, při tom něco vynechám, něco napíši špatně, něco třeba i zkomolím, napíšu nečitelně, aniž si to uvědomuji. Po nějakém čase přijde na tyto mé chyby můj představený a chyby mi ukazuje a vytýká. Je mi to velmi nepříjemné, jsem tím překvapen, cítím se dokonce i uražen, zejména jestliže představený používá přísný tón. V tom okamžiku hledám stůj co stůj výmluvy, abych tyto své chyby co nejvíce zmenšil, popřípadě odůvodnil. Tak například u jedné chyby řeknu, že jsem byl o věci nesprávně informován, u druhého omylu se vymlouvám na svého spolupracovníka, které mne stále vytrhuje z práce, u třetího případu, že mi někdo dal, vyhledal nepravou evidenční pomůcku znějící na téže jméno, ale patřící jiné osobě, některé slova jsem při opisování vynechal, protože byla špatně čitelná, a tak se svými výmluvami pokračuji až do konce. Nyní mám dojem (ovšem falešný), že jsem se těchto všech chyb a omylů zbavil, nebo je na tolik zredukoval, že mi vůbec nemohly uškodit. Pokud je můj představený dobrák, něco zabručí a odejde. Uklidním se a pracuji opět s chybami, omyly dále, protože jsem si je, jak se říká, nevzal dostatečně k srdci a nebojuji proti nim. Bohužel mé chyby a omyly se množí a také se často projevují v jednání se spolupracovníky. I zde se dostavují následky. Člověk mnou špatně informovaný mne vyhledá a táže se, upozorní mne na tuto okolnost. Trochu se začervenám a ihned odpovím, že tuto zprávu jsem zaslechl od jednoho známého člověka a nemohu za to, že zpráva, kterou jsem mu sdělil, byla nesprávná. A tak mé chyby a omyly rostou utěšeně dále, ale současně rostou také mé plané a liché výmluvy. Pravdou je, že všechny chyby, omyly si zaviňuji sám, že se z nich nepoučuji, ale pro každou z nich hledám neopodstatněnou výmluvu, a tak živím tuto svou negativní (pasivní) vlastnost, takže se postupně stávám jejím otrokem. Dojde to až tak daleko, že na všechno mám svou falešnou výmluvu. Ovšemže tyto výmluvy neplatí u rozhodujících činitelů a já na to někdy velmi doplácím existenčně, na zdraví i na majetku. Ve vážných případech jsem dokonce volán pro své chyby, omyly a výmluvy i k soudu. 

Proti neopodstatněným výmluvám se nejlépe ubráníme, když poctivě a správně pracujeme, poučíme se z každé chyby a upřímně si je přiznáváme, a pokud je to možné, napravíme je, z ničeho se nevymlouváme, ale naopak se vždy a v každém případě přísně odsoudíme. Nikdy nikoho nesprávně neinformujeme, každou věc, záležitost si důkladně podle pravdy přezkoušíme a takovým způsobem a při správné, upřímné introspekci se této negativní (pasivní) vlastnosti navždy zbavíme. Z magického hlediska víme, že za veškeré naše jednání, myšlení, cítění jsme zodpovědní my sami, a proto se také sami odsoudíme ze eventuální chyby, omyly, napravíme je a více se jich nedopouštíme. To je naše nejlepší náprava a výchova.