Neosobnost, univerzální postoj ke všemu

Z mnohaleté zkušenosti pozorujeme, že osobní postoj k jakékoliv věci, problému, životním událostem, k lidem, k celému světu, k vesmíru je pouze dočasný, omezený a že za určitou domu zcela zanikne, aby místo něho zaujal své postavení opět jiný názor a jiné přesvědčení. Tyto osobní názory prolínají celou naší osobností, stále se střídají, mění se třeba po celý náš život a nikde nezakotví, protože jsou dočasné, relativní, osobní a nemají nic společného s absolutní skutečností - univerzální Pravdou. Je však jisté, že kdo hledá pravdu jistě ji najde. A tato skutečná Pravda se kryje s jeho neosobností. Co tedy musí člověk udělat aby tento pravý postoj získal? Musí především odhodit svou relativní osobnost a zaujmout stanovisko čistě ryze neosobní, univerzální, které jej zavede na správné místo absolutního středu vesmíru, odkud může vždy jasně pozorovat a chápat svými vnitřními smysly.  Ovšemže k tomuto stavu neosobnosti, univerzálnímu postoji ke všemu stvořenému, nelze dojít tak snadno. Ale cesta k němu je otevřená každému zralému člověku. Jak ze zkušenosti víme, nejvíce tomu brání negativní (pasivní) vlastnosti, které v nás tvoří naše osobní relativní stanovisko, naši osobnost, která je stále ovlivňována vnějšími dočasnými událostmi, z nichž nikdy nemůže nalézt pravé východisko. A tak si vždy vybírá to, co tyto skutečnosti samy představují, protože s nimi tato relativní osobnost prakticky splývá a nemůže se od nich nijak oddělit, aby je mohla podle pravdy pozorovat jako vzdálená bytost a podle toho je i hodnotit. Jen náš nesmrtelný věčný Duch se může zcela vymanit z této osobní relativní zaujatosti a nahradit ji univerzálním vědomím svého bytí a uvědomováním si, kdo vlastně je. K tomu je však třeba určitých předběžných poznání, důležitých duchovních a duševních cvičení, meditací a absolutní čistoty vždy, všude a ve všem. 

Tento neosobní postoj se u nás nedostaví najednou, jak by snad někdo očekával, ale pomalu a postupně: sebepoznáváním ze sebe krůček za krůčkem odhazujeme všechny klamy, falešné představy, lživé ideály, nesprávné zásady, názory, pochopení, které na nás právě tím silněji dorážejí nežli dříve, protože s námi přímo srostly. My jsme je v sobě po mnoha vtělení na hmotné úrovni stále živili a nyní je jednu po druhé ničíme, usmrcujeme. Proto tento smrtelný zápas s nimi, který pro nás není příjemný, ale naopak velmi úporný a mnohdy vyčerpávající. Přesto však, míníme-li to upřímně, nad nimi pomalu, ale jistě nabýváme převahu, a tak v nás místo nich postupně vznikají správné představy, dojmy, skutečnosti podle toho, jak dalece se zbavujeme naší osobnosti, relativnosti. Až se zbavíme poslední překážky v tomto jediném, ale velmi důležitém úseku svého vývoje, směřujícího k neosobnosti, k univerzálnímu postoji ke všemu stvořenému, se kterým se všude setkáváme, pak teprve budeme moci bezpečně podle absolutní Pravdy poznávat vše, co si přejeme, aniž bychom se mýlili. Kdo dobře pochopil, bude mít v tomto směru úspěchy!