Neposlušnost

08.11.2020

Jestliže někdo nedbá rozkazů a pokynů k tomu oprávněných osob, stává se neposlušným. Ze zkušenosti víme, že děti zpravidla neposlouchají své rodiče a někdy ani učitele ve škole a tím se velice odcizují pravé výchově. Když rodič nebo učitel dítě napomene,  aby se nervalo s druhými dětmi, zakáže mu to a toto dítě rodiče ani učitele neuposlechne, tehdy s ním roste jeho rváčská a násilnická vlastnost a přináší mu mnohé přísné tresty a nenávist spolužáků. Taková neposlušnost se u dětí projevuje v mnoha případech. Jiný příklad: Chlapec neuposlechne rodiče, když mu říkají aby včas vstával, aby šel včas do školy, aby doma vždy dobře vypracoval své úlohy, aby se choval slušně doma i ve škole. Roste-li tato negativní (pasivní) vlastnost ve všech směrech, pokřiví mu zcela jeho charakter, chování, které si děti odnášejí ze školy do života. Teprve život může tyto jejich vadné charaktery částečně napravit. Například na vojně, kde poslušnost je hlavní ctností a vlastností každého dobrého vojáka, bez níž by žádný voják nemohl být správným vojákem. Také různé jiné negativní (pasivní) vlastnosti, které se následkem neposlušnosti v dětech rozbujely, se zřejmě projevují v jejich pozdějším věku a přinášejí jim mnoho nepříjemných zklamání, trestů, škod a újmy na zdraví a jiných škodlivých následků. Kdo pochopí, proč tyto následky vznikly, je na tom dobře a může si svůj vadný charakter napravit. Ale kdo tuto vlastnost nepochopí, ten v ní utone a tvoří si další příčiny pro takové následky ve světě Příčin. Až do ukončení školy nesou zodpovědnost za výchovu dětí rodiče a učitelé. Po vstupu do života, po ukončení školy, se děti stávají již samostatnými a dospělými na to, aby jasně poznávaly, co jim škodí a co jim prospívá. Stupeň výchovy u rodičů a ve školách by měl správně odpovídat tomuto poznávání jejich základních vlastností. Ale z praxe soudíme, že takovýto stupeň výchovy je dosažitelný pro málokoho. A právě neposlušnost je zde velkou překážkou pro dokončení  rodičovské a školní výchovy. Děti musí své vychování, charakter, zlepšovat, opravovat po celý život, jsou-li v tom směru uvědomělé. Jinak se jejich charakter touto negativní (pasivní) vlastností neposlušnost stále zhoršuje. 

V každém člověku je kus božské Prozřetelnosti, a proto v sobě má i svědomí. Je to aspekt ákášiského principu, chránící každého uvědomělého člověka před nesprávným myšlením, cítěním a jednáním. V určitých případech může intuitivně nebo inspiračně poznávat, co má v daném kritickém okamžiku vykonat, aby se například vyhnul nebezpečí nebo aby zachránil někoho ohroženého a podobně. Jestliže však člověk při různých vážných příležitostech, které se občas v životě vyskytují, neposlouchá hlas svědomí, popřípadě hlas intuice a inspirace, maří si tím cestu do Věčnosti a případně si připravuje mnohokrát se opakující osud, plný dlouhého utrpení, nežli dospěje k pravému sebepoznávání. 

Z magického hlediska bychom mohli říci, že všechny naše negativní (pasivní) vlastnosti nás odmítají poslouchat, nepodrobují se naší vůli, odmítají naše přání, rozkazy, pokud je zcela neovládneme. S touto neposlušností a odporem negativních (pasivních) vlastností však urputně bojujeme a tím posilujeme svou vůli a životní sílu. Po této stránce je pro nás vlastnost neposlušnost užitečná. 

Nepraví mystikové, kteří rozštěpili svou osobnost, poslouchají své vytvořené larvy a v podvědomí zesílené klamné bytosti, které je skoro ve všem podvádějí. Z toho soudíme, že podvědomí takové osoby neposlouchá, ať by si přála čehokoliv, protože je nemá pod svou vůlí. A ani její negativní (pasivní) vlastnosti ji samozřejmě neposlouchají, protože je neovládá. Žádný mág nikdy neuposlechne rozkazy, pokyny oněch bytostí, které pro něho podle stupně jeho vývoje nejsou směrodatné, aby jich uposlechl. Jen jeho pevná dobrá vůle a poznání vědomí rozhodují, kdy, kde a koho ve věcech magického vývoje poslechnout, nebo zda se chovat jako všichni ostatní normální nezasvěcení lidé. 

Neposlušnost je negativní (pasivní) vlastnost, která pramení z neuznávání určité autority, jež si vymáhá poslušnost. Autorita určité osobnosti, její vůle, která nedovede svou mocí ovládat osoby, bytosti, případně i jiné živočichy, je příliš slabá, než aby si u kohokoliv vynutila poslušnost. Čím je neposlušnost větší, tím větší musí být i autorita, která by ji zkrotila a podrobila své vůli. Ovšemže každé ovládání osob, bytostí, určitou autoritou musí být také řádně odůvodněno, jinak tato moc nemá žádný účinek. Proto také neuposlechneme svou manželku, která by nám chtěla poroučet ve věcech, jež patří k ženským pracím, například abychom ji vyprali prádlo, uvařili, zůstali u dětí, vyčistili obuv, drhli podlahu apod. a samozřejmě obráceně jedná-li so štípaní dřeva a jiné mužské práce. To jsou individuální případy, které si musí vyřešit každý sám.